rozmysliti, jimiž by měli pomoc dojíti a přistúpati k bohu svú duší blížež blížež, aby čtúc, aspoň žedili se po dobrém, a porozumievali, kudy mají dojíti toho, a přemlúvali, mají li s kým, o takých věcech, jimiž by sě tvrdila v nich žádost dobrá. Neb jest to najvětšie múdrost, komuž jest mílo a umie dojíti a přijíti i přiblížiti se k bohu, jakž najblíž moha; a múdrost jest sedmý člověčí prospěch a odpočinutie pravé po práci.
I mosí skrze tyto tři kóry andělské z této najvyššie jerarchie jíti, ktož žádá přistúpiti k bohu. Najprvé skrze Tróny, aby vzal očištěnie, rozsúdě v své mysli, co slušie činiti, jehož bóh od něho potřebuje, pro něž jej jest buoh na svět stvořil; a také, ač se j’ zšeředil kterými hřiechy, rozsúdě, čím má kterého šeředstvie zbýti, aby, jsa čist ode všech poškvrn, a čist ctnostmi a šlechetnostmi, mohl pokoj mieti v svém svědomí, přistúpě k bohu; neb ač se móž nečisté svědomie kdy ubezpečiti rozmařelú leností, však u pravdě nikdy nemóž bezpečno býti. A svatý Pavel také praví: „Kdybychom se sami rozsuzovali, jistě nebyli bychom súzeni,“ točíš od boha ku potupě. A tak, ktož sě svú myslí připodobná k těm andělóm z třetieho kóru, dolóv čtúce, tak často rozsuzije v své mysli, kak by byl čist, dojde nad sě druhého vezma prosviecenie, ež bude podoben cherubínóm, uměje a věda z toho častého rozsuzovánie rozličnú věc, proč jest bóh to tak stvořil, proč se jemu toto líbí, ono nelíbí, proč některú věc přezří a některú odvede; a tak osviecením tiem lépe bude moci člověk vystřieci sě, že sě nepotkne; jako j’ i Kristus řekl, že, ktož chodí ve tmě, ustrčí se. A vídáme to tělesně často, ale ktož vidí, ten nespieše padne, leč by sám chtěl. Příde také člověk skrze to osviecenie k milování boha, jako skrze ty anděly z té prvé najvyššie jerarchie z prostřednieho kóru k třetiemu, jenž plápolé milostí boží. Neb když člověk pozná rozumem moc, múdrost i milost a dobrotu boží, počne jej z toho milovati. A milost jest konec svrchovánie všeho, jako j’ psáno,
