zajisté krajina jest země moabské. Jdc11,19 A tak poslal jest posly Izrahel k Seon, králi amorejskému, jenž bydléše v Ezebon, i řekli sú jemu: Přepusť, ať přejdu přes zemi tvú až do řeky. Jdc11,20 Jenž i on Izrahelovými slovy pohrzev nepřepusti jemu přejíti přes meze své, ale nečíslné množstvie shromáždiv vyšel jest proti němu do Jeska a silně se protivieše. Jdc11,21 I dal jest jej Pán v ruce Izrahelově se vším vojskem jeho. Jenž jest pobil jej a vládl vší zemi Amorejského, přebyvatele té krajiny, Jdc11,22 i všemi krajinami jeho od Arnon až do Jaboth a od púště až do Jordána. Jdc11,23 Protož pán bóh izrahelský podvrátil jest Amorejského, když jest bojoval proti němu lid jeho izrahelský. A ty pak nynie chceš vládnúti zemí jeho? Jdc11,24 Však ty věci, kterýmiž vládne Chamos, bóh tvój, tobě s právem mají býti. A kteréž pán bóh náš vítěz obdržal jest, k našemu se dostanú vládařství. Jdc11,25 Jedne leč snad lepší jsi Balaaka, syna Zeforova,, krále moabského, neb dovésti móžeš, že by se svářil proti Izrahelovi a bojoval by proti němu, Jdc11,26 když přebýváše v Ezebon i v jeho vesniciech a v Aroer i u vesniciech jeho, nebo ve všech městech podlé Jordána přes tři sta let. Proč v tak mnohém času nic o tom navrácení ste se nepokusili? Jdc11,27 Protož ne já hřeším proti tobě, ale ty proti mně zle činíš, vkládaje mi boje nespravedlivé. Budiž Pán súdce tohoto dne mezi Izrahelem a mezi syny Amonovými. Jdc11,28 I nechtěl jest přivoliti král synóv Amonových slovóm Jepte, kteráž skrze posly bieše vzkázal. Jdc11,29 Tehdy stal se jest nad Jepte duch Páně a obcházeje Galaad a Manasse, Masfa, také Galaad a odtud šed k synóm Amonovým, Jdc11,30 slib jest zaslíbil Pánu řka: Dáš li syny Amonovy v ruce moji, Jdc11,31 ktož by koli první vyšel ze dveří domu mého a mě by potkal, když bych se vracoval s pokojem, toho v zápalnú obět obětuji Pánu. Jdc11,32 I šel jest Jepte k synóm Amonovým, aby bojoval proti ním, kteréžto jest dal Pán v ruce jeho. Jdc11,33 A pobil jest od Aroer až když přijdeš do Memuth, XXti měst až do Abel, ješto jest vinnicemi obloženo, ranú velikú přieliš. I poníženi sú synové Amonovi před syny izrahelskými. Jdc11,34 A když se vracováše Jepte do Masfa domu svého, potká se s ním jednorozená dcera s bubny a s tanci, neb nemějieše jiných synóv. Jdc11,35 Kterúžto uzřev, rozedře rúcho své a vece: Běda, dcero má, zamútila si mě i samas zamúcena, neb sem otevřel ústa má ku Pánu a jiného učiniti nebudu moci! Jdc11,36 Jemuž ona odpovědě: Otče mój, otevřel li si ústa tvá ku Pánu, učiň mi, cožs koli slíbil, když jest tobě pójčena pomsta a vítězstvie nad nepřátely tvými. Jdc11,37 A řekla jest k ótci: To toliko mi daj, což prosím: Nech mne, ať dvú měsiecí obcházeti budu hory a plakati budu panenstvie mého s tovařiškami mými. Jdc11,38 Jížto on otpovědě: Jdi! I necha jie dvú měsiecí. A když otjíde s tovařiškami a družicemi, plakala jest panenstvie svého na horách. Jdc11,39 A naplnivši dva měsiece, vrátila se jest k ótci svému i učini jie, jakož bieše zaslíbil, kterážto neznajieše muže. Potom obyčej vznikl jest v Izraheli a obyčej zachován jest, Jdc11,40 aby po okrslku léta sešly sú v jedno dcery izrahelské a plakaly dcery Jepte galaaditské za čtyři dni.
XII
Jdc12,1 A aj v Efraim vznikl jest svár, nebo jdúce proti puolnoci řekli sú k Jepte: Proč jda k boji proti synóm Amonovým nechtěl si nás povolati, abychme s tebú šli? Protož zapálíme dóm tvój. Jdc12,2 Jímžto on otpovědě: Boj bieše mi a lidu mému proti synóm Amonovým převeliký i vás sem volal, abyšte mi dali pomoc, a nechtěli ste učiniti. Jdc12,3 To vida položil sem v ruku mú duši mojí i šel sem k synóm Amonovým a dal jest je Pán v ruce moji. Co sem zaslúžil, abyšte povstali proti mně v boj? Jdc12,4 A tak povolav k sobě všech mužóv Galaad [bojováše proti Efraim]text doplněný editorem. I pobili sú mužie Galaad Efraim, neb bieše řekl: Poběhlý jest Galaad z Efraim a přebývá uprostřed Efraim a Manasse. Jdc12,5 I osadili sú Galaaditští brody jordánské, skrze něžto Efraim vrátiti se mějieše. A když přijdieše k ním z počtu Efraim utiekaje a řekl: Prosím, aby mne přejíti nechal, praviechu jemu Galaaditští: Zdali Efratejský jsi? A když on řekl: Nejsem, Jdc12,6 otazováchu jeho: Řciž tehdy Sebbolech, jenž se vykládá klas. Jenž odpoviedáše Tebbolech, týmž slovem klasu vypověděti nemoha. A ihned pochopiec zartušováchu v tom jordánském jití. I padli sú v tom času z Efraimových dva a XLti tisícóv. Jdc12,7 I súdil jest Jepte Galaaditský Izrahele šest let i umřel jest a pohřeben v městě svém Galaad. Jdc12,8 Po něm súdil jest Izrahele Abesan z Betléma, Jdc12,9 jenž jest měl XXXti synóv a tolikéž dcer, kteréžto vydav ven, za muže jest dal a téhož čísla synóm svým vzal jest ženy, uved do domu svého. Jenž jest sedm let súdil Izrahele Jdc12,10 i umřel jest a pohřeben v Betlémě. Jdc12,11 Na jehožto miesto vstúpil Ahialon Zabulonitský
