mru a upadnu v ruce neobřezancóv. Jdc15,19 A tak otevřel jest Pán třenovní zub v čelisti osličí i vyšly sú z něho vody. Jíchžto se napiv obživil jest ducha a sílu přijal. Protož nazváno jest jméno miesta toho Studnice vzývajícieho z čelisti až do nynějšieho dne. Jdc15,20 I súdil jest Izrahele ve dnech Filistimských dvadceti let.
Kapitola XVI
Jdc16,1 I odšel jest do Gazam a uzřel jest tu nevěstku ženu i všel jest k ní. Jdc16,2 To když uslyšechu Filistimští a roznese se v nich, že jest všel do města Samson, obklíčili sú jeho, položivše v bráně města strážné. A tu celú noc s mlčením čakajíce, aby když by ráno bylo, vycházejícieho zabili. Jdc16,3 I spal jest Samson až do puolnoci a odtud povstav pochopil jest oboje vrata brány s podvojí jích i zámek a vloživ na ramena, nesl jest na vrch hóry, ješto patří do Hebrona. Jdc16,4 Potom zamiloval jest ženu, kteráž bydléše na údolí Sorech a slovieše Dalida. Jdc16,5 I přišli sú k ní kniežata filistimská a řekli sú: Oklamaj jeho a zvěz od něho, v čem by tak velikú sílu měl a kterak bychme jej mohli přemoci a sviežíce trápiti. Jestliže to učiníš, dáme tobě všickni tisíc střiebrných. Jdc16,6 Tehdy mluvila jest Dalida k Samsonovi: Pověz mi, prosím, v čem by tvá byla najvětčie síla a co by bylo, jímžto by svázán jsa vyraziti se nemohl? Jdc16,7 Jiežto odpovědě Samson: Kdybych sedmi žilnými provazy ještě neuschlými a ještě syrovými svázán byl, nemocen budu jako jiní lidé. Jdc16,8 I přinesli sú k ní kniežata filistimská sedm provazóv, jakož bieše řekla, jímiž sváza jej, Jdc16,9 když se tajiechu u nie zálohy a konce té věci v pokojíku čakáchu. I zvola k němu: Filistimští na tě, Samsone! Jenž ztrha svazky, jako by kto ztrhal nit z kúdele stočenú nebo s postavu okrajek, když horkost ohně přijme. A nenie poznáno, v čem by byla jeho síla. Jdc16,10 I řekla jest k němu Dalida: Aj oklamal si mě a křivdus mluvil. Aspoň nynie ukaž mi, čím by měl svázán býti. Jdc16,11 Jiežto on odpovědě: Budu li svázán novými provazy, jímižto nikdý nenie děláno, nemocen budu a jiným lidem podoben. Jdc16,12 Jímižto opět Dalida sváza jeho a zvolala jest: Filistimští na tě, Samsone! v pokojíku zálohy připravivši. Jenž tak ztrha svazky jako niti plátenné. Jdc16,13 I řekla jest Dalida opět k němu: Dokovád klamáš mě a křivdu mluvíš? Ukaž mi, čím by měl svázán býti. Ač, vece, sedm vlasóv hlavy mé silným úvazkem obviežeš a hřebík těmi obinúce v zemi vtepeš, nemocen budu. Jdc16,14 To když učini Dalida, řekla jest k němu: Filistimští na tě, Samsone! Jenž povstav ze sna, vytrže hřebík s vlasy i s úvazkem. Jdc16,15 I řekla jest k němu Dalida: Kterak pravíš, by mě miloval, když úmysl tvój nenie se mnú? Po třákrát si mnú selhal a nechtěl si pověděti, v čem by tvá síla najvětčie byla. Jdc16,16 A když truchliva jemu bieše a po mnohé dni ustavičně se jeho přídržieše, času ku pokoji nedadúc, zhynula jest duše jeho a až k smrti ustala jest. Jdc16,17 Tehdy otevřev pravdu té věci, řekl jest k nie: Železo nikdý nevstúpilo jest na hlavu mú, neb nazareus, to jest posvěcený bohu jsem z břicha mateře mé. Bude li oholena hlava má, otejde ote mne síla má i zhynu a budu jako jiní lidé. Jdc16,18 A ona vidúci, že by jie vyznal vešken úmysl svój, poslala jest ke kniežatóm filistimským i vzkázala: Vstupte ještě jednú, neb nynie mi jest otevřel srdce své. Kteřížto vstúpili sú vzemše penieze, kteréž biechu slíbili. Jdc16,19 Tehdy ona usnúti jemu káza na kolenú svú a v lóno své schýliti hlavu. A povolala jest holiče a oholi sedm vlasóv jeho i poče jeho zamietati a od sebe honiti, neb ihned od něho síla odjíde.. Jdc16,20 I řekla jest: Filistimští na tě, Samsone! Jenž ze spánie povstav řekl jest v úmysle svém: Vyjdu, jakož sem i prvé činil, vytepu se, nevěda, by Pán odšel od něho. Jdc16,21 Jehožto když polapichu Filistimští, ihned vyvržechu oči jeho i vedli sú do Gazam svázaného řetězy a zavřevše v žaláři, mléti kázáchu. Jdc16,22 A již vlasy jeho zase rósti počínáchu. Jdc16,23 A kniežata filistimská sešly sú se v jedno, aby obětovali oběti velebné Dagon, bohu svému, a hodovali řkúce: Dal jest bóh náš nepřietele našeho Samsona v ruce náše. Jdc16,24 To také lid vida, chváléše boha svého a též pravieše: Dal jest bóh náš v ruce naši protivníka našeho, jenž jest zahladil zemi naší a zbil mnohé. Jdc16,25 A veseléce se po kvasiech, vzemše již pokrmy, přikázali sú, aby povolán byl Samson a před ními hral. Jenž přiveden sa z žaláře, hráše před ními i kázali sú jemu státi mezi dvěma slúpoma. Jdc16,26 Kterýžto vece slúze, ješto zpravováše kroky jeho: Nech mne, ať se dotknu slúpóv, na nichžto vešken zpoléhá dóm, ať na ně zpolehu a maličko odpočinu. Jdc16,27 A dóm plný bieše mužóv i žen a biechu tu všecka kniežata filistimská i s střechy
