jie Ru2,16 a z vaších rukovětí také pomietajte z úmysla a ostávati přepúštějte, ať bez studu sbierá a sbierajície nižádný netreskci. Ru2,17 Tehdy sbierala jest na poli až do večera. A to, což bieše nasbierala, prutem bivši a vyrazivši nalezla jest ječmene jako efi mieru, to jest tři kbelce, Ru2,18 Ješto nesúc vrátila se jest do města i ukázala svekruši své také vyněmši i dala jest jie z óstatkóv pokrma svého, kterýmž bieše nasycena. Ru2,19 I řekla jest jie svekruše: Kde si dnes sbierala a kde činila dielo? Buď požehnaný, ktož se jest slitoval nad tebú. I ukáza jie, u koho by dělala a jméno mužovo vece, že Booz slóve. Ru2,20 Jiežto odpovědě Noemi: Požehnaný buď od hospodina, že túž milost, kterúž bieše dal živým, zachoval jest i mrtvým. A opět vece: Příbuzný náš jest člověk. Ru2,21 A Ruth vece: To také přikázal mi jest, abych se tak dlúho žencóv jeho přídržala, dokudž by všecka obilé nebyla sžata. Ru2,22 Jiežto vece svekruše: Lépeť jest, dcerko má, aby s dievkami jeho vycházela na žen, aby na jiném poli někto neprotivil se tobě. Ru2,23 A tak přivinula jest k dievkám Booz a tak dlúho jest s ními žala, dokavádž i ječmeni i pšenice do stodol nejsú sklizeny.
III
Ru3,1 A když se jest vrátila k svekruši své, uslyšala jest od nie: Dcerko má, pohledám tobě odpočinutie a opatřím, aby dobře bylo tobě. Ru3,2 Booz tento, k jehožto dievkám na poli přivinula si se, blízký náš jest a v této noci na humně ječmen věje. Ru3,3 Protož umyj se a zmaž a oblec se ozdobnějším rúchem a sstup na humno, ať tebe neopatří člověk, dokudž by jiedla a pitie nedokonal. Ru3,4 A když by šel spat, znamenaj miesto, na němž by spal a přijdeš i zhrneš pláště, jímžto se přikrývá od strany nóh, i povržeš se a tu lehneš. A on tobě die, co by činiti měla. Ru3,5 Jenž odpovieš: Cožkoli přikážeš, učiním. Ru3,6 I sstúpila jest do humna a učinila jest všecky věci, kteréž jie byla rozkázala svekruše. Ru3,7 A když se jest najedl Booz a napil a byl veselejí učiněn i šel jest spat podlé stohu snopového. Přišla jest skrytě a zhrnuvši s nóh jeho pláště, povrhla se jest. Ru3,8 A aj již o pólnoci lekl se jest člověk a zamútil se a viděl ženu, ana leží u nóh jeho. Ru3,9 I vece jie: Která jsi? A ona odpovědě: Já jsem dievka tvá Ruth. Ztáhni plášť tvój na služebnici tvú, neb příbuzný jsi. Ru3,10 A on vece: Požehnaná jsi od Pána, dcerko, a prvnie milosrdenstvie přemohla si posledním. Neb si nenásledovala mládencóv chudých nebo bohatých. Ru3,11 Protož neroď se báti, ale cožkoli dieš mi, učiním tobě. Neb vie vešken lid, kterýž bydlí v branách města mého, že jsi žena ctnostná. Ru3,12 Aniž se odpierám příbuzným býti, ale jestiť jiný mne příbuznější.. Ru3,13 Odpočívaj této noci, a když bude zítra, bude li tě chtieti příbuznosti právem obdržeti, dobře věc stala se jest. Pakli by on nechtěl, já tě beze všeho pochybenie přijmu, živť jest Pán. Spi až do jitra. Ru3,14 A tak spala jest u nóh jeho až do nočnieho odjitie. Protož vstala jest ráno dřieve, než by se lidé vespolek znali. I řekl jest Booz k ní: Varuj se, ať by nižádný nepoznal, žes sem přišla. Ru3,15 A opět vece: Ztiehni pláštěk tvój, jímž se odieváš a drž obojí rukú. A když ona ztaže a držieše, odměřil jest šest kbelcóv ječmene a vložil na ní. Kterážto nesúci vešla jest do města Ru3,16 i přijíde k svekruši své, jenž jie vece: Co jsi činila, dcerko? I vypravila jest jie všecky věci, které jie jest učinil člověk. Ru3,17 A vece: Aj šest kbelcóv ječmene dal mi jest a řekl: Nechci, by se prázdna vrátila k svekruši své. Ru3,18 I řekla jest Noemi: Čakaj, dcerko, dokudž neuzříme, který východ věc by měla. Aniž zajisté přestane člověk, lečť naplní, což jest mluvil.
IIII
Ru4,1 Tehdy vstúpil jest Booz k bráně i sedl jest tu. A když uzře příbuzného pomíjejícieho, o němž prvé řeč byla jest, řekl jest k němu: Uchyl se maličko a seď tuto, nazývaje ho jménem jeho. Jenž obráti se i sede. Ru4,2 A vzem Booz deset mužóv z starších města, řekl jest k ním: Seďte tuto. Ru4,3 A když sú sedli, mluvil jest k příbuznému: Diel pole bratra našeho Elimelecha prodává Noemi, kteráž se jest vrátila z vlasti moabitské. Ru4,4 To aby slyšal, chtěl sem a tobě abych pověděl přede všemi sedícími a větčími urozením z lidu mého. Chceš li vlásti právem příbuznosti, kup a vládni. Pakli se tobě nelíbí, to samo mi ukaž, ať viem, co činiti mám. Neb nižádný nenie příbuznější kromě tebe, jenž si prvnější mne, a mne, jenž sem druhý. Tehdy on odpovědě: Já pole kúpím. Ru4,5 Jemuž řekl jest Booz: Když kúpíš pole z ruky ženy, Ruth také moabitskú, kteráž jest byla žena umrlého, máš
