města od mužóv až do hovad mečem sú zbili i všecka města a vesnice Benjaminovy žravý plamen sehltil jest.
Jdc21,1 Přisáhli sú také synové izrahelští v Masfa a řekli sú: Nižádný z nás nedá synóm Benjamin ze dcer svých ženy. Jdc21,2 I přišli sú všickni do domu božieho v Silo a před obličejem jeho sediece až do večera, pozdvihli sú hlasu a velikým kvielením počeli sú plakati řkúce: Jdc21,3 Proč, pane bože izrahelský, stalo se jest toto zlé v lidu tvém, aby dnes jedno pokolenie odjato bylo z nás? Jdc21,4 Druhého pak dne na úsvitě povstavše udělali sú oltář a obětovali sú tu zápalné a pokojné oběti a řekli sú: Jdc21,5 Kto jest nevstúpil u vojště Páně ze všech pokolení izrahelských? Neb těžkú přísahú biechu se zavázali, když sú byli v Masfa, aby zbili ty, ktož by nebyli. Jdc21,6 A vedeni jsúc pokáním synové izrahelští nad bratrem svým Benjaminem, počeli sú řieci: Odjato jest jedno pokolenie z Izrahele. Jdc21,7 Odkud ženy vezmú? Neb všichni sme v óbec přisáhli, abychme jím nedávali dcer naších. Jdc21,8 Protož sú řekli: Kto jest ze všech pokolení izrahelských, ješto jest nevstúpil ku Pánu do Masfa? A aj nalezeni sú přebyvatelé Jabis Galaad, že sú v té vojště nebyli. Jdc21,9 (Toho také času, když sú byli v Silo, nižádný z ních tu nenie nalezen.) Jdc21,10 A tak poslali sú Xt tisícóv mužóv přesilných a přikázali sú jím: Jděte a zbíte přebyvatele Jabis Galaad v ústech meče tak ženy jako dietky jích. Jdc21,11 A totoť bude, ješto zachovati máte: Všecky rodu samcového i ženy, kteréž sú poznaly muže, zbíte, panny zachovajte. Jdc21,12 I nalezeno jest z Jabis Galaad čtyři sta panen, kteréž sú nevěděly mužského lože, i přivedli sú je do stanóv v Silo v zemi kanaanské. Jdc21,13 I poslali sú posly k synóm Benjamin, kteříž biechu na skále Remmon, a přikázali sú jím, aby je v pokoji přijeli. Jdc21,14 I přišli sú synové Benjamin v ten čas a dány sú jím ženy ze dcer Jabis Galaad, a jiných sú nenalezli, kteréž by týmž obyčejem dali. Jdc21,15 A vešken Izrahel velmě jest želel a činil pokánie nad zbitím jednoho pokolenie z Izrahele. Jdc21,16 I řekli sú větčí urozením: Co učiníme ostatním, kteří sú nevzeli žen, všecky v Benjaminovi ženy zbity jsú? Jdc21,17 A nám velikú pečlivostí i velikú pilností opatřeno má býti, aby jedno pokolenie nebylo zahlazeno z Izrahele. Jdc21,18 Dcer naších jím dáti nemóžeme, jsúc zavázáni přísahú a kletbú, jížto sme řekli: Prokletý, kto by dal ze dcer svých ženu Benjaminovi. Jdc21,19 A vzeli sú radu a řekli sú: Aj slavnost Páně jest ročnie v Silo, ješto leží ku pólnočnie straně města Betel a k východu slunečné strany cesty, kteráž z Betel jde do Sicimy a ku poledni města Lebona. Jdc21,20 I přikázali sú synóm Benjaminovým a řekli: Jděte a tajte se u vinniciech, Jdc21,21 A když uzříte dcery Silo, any jdú k vození tancóv z óbyčeje, vyjděte brzce z vinnic a lapajte je všecky každý sobě za ženu a jděte do země Benjamin. Jdc21,22 A když přijdúce otcové jích a bratřie a proti vám žalovati by počeli a svářiti se, dieme jím: Smilujte se nad námi, neb nelapili sú jích právem bojovníkóv a vítězóv, ale když sú prosili, aby vzeli, nedali ste i s vašie strany hřiech jest. Jdc21,23 I učinili synové Benjamin, jakož jím bieše přikázáno a podlé svého čísla zlapáchu sobě z těch, ješto tance vodiechu, ženy všecky. I odešli sú na své vládařstvie, zdělavše města a bydléce v nich. Jdc21,24 Synové také izrahelští vrátili sú se po pokoleních a čeledech do přiebytkóv svých. V těch dnech nebieše krále v Izraheli, ale jeden každý, což se jemu pravého zdáše, to činieše.
Počínají se knihy Ruth
Kapitola I ·
Ru1,1 Ve dnech jednoho súdce, kdyžto súdce vládniechu, stal se jest hlad v zemi. I odšel jest člověk z Betléma Judova, aby pohostinu šel do kraje moabitského s ženú svú a se dvěma synoma. Ru1,2 Sám slovieše Elimelech, žena jeho Noemi, dva syny jeden Málon a druhý Chelion, Efratejští z Betléma Judova. A všedše do krajiny moabitské, přebýváchu tu. Ru1,3 I umřel jest Elimelech, muž Noemi, a zóstala jest sama s syny. Ru1,4 Kteřížto pojechu ženy moabitské, z níchžto jedna slovieše Orfa a druhá Ruth. I přebývali sú tam deset let Ru1,5 a oba sta umřela, Málon t. i Chelion. I ostala jest žena osiřevši po dvú synú a po muži. Ru1,6 I vstala jest, aby do vlasti šla s oběma nevěstoma svýma z krajiny moabitské, neb bieše slyšala, že by vzhlédl Pán na lid svój
