přiepisu okázati nemohú, a zavazují se toho dokázati svědky hodnými, otázku činiece, zdali svědkové jich svědkóm žalobníka nemají býti předloženi. Na to konečně bylo nalezeno: poněvadž hamfešt k činění záplaty konečně dán bieše, bude li takové zaplacenie od dřieve řečených měšťan dostatečně dovedeno svědectvím věrohodným, že by se stalo, žalobce má na tom jmieti dosti duovodu proti duovodu svému.
Koliko svědkóv dosti jest k duovodu dostatečnému v přiech
Poněvadž otázka bývá o počtu svědkóv, má věděno býti, že ve všelijaké při svrchovaná osoba, t. jistec, pravdu poviedá o věci jemu známé, najpravějí jmiena muož býti za svědka, jemužto bude li přidán jeden, budeta dva svědky. A budeta li přidána dva, budú třie. To zjevně okazuje Buoh, kdež die: hřeší li proti tobě bratr tvój, potreskci jeho mezi sebú a jím, a jestliže tebe neuposluchne, přijmi k sobě jednoho neb dva svědky, aby v ustech dvú neb tří svědkóv stálo všeliké slovo.
Opět o svědciech hledaj níže O ranách a nahoře O kšaftiech a O dědictvích, O hamfeštech, O vraždách a mezi jinými mnohými zápisy. A móže li od obce a skrze listy vydáno býti svědectvie o svědciech, jimižto žhář bývá přemožen neb obvinněný, a že v těžkých prohřešeních bez překážky listóv také i přísežní svědkové osobně mají tázáni býti o okolciech neb o přístupiech, a že počet sedmerý svědkóv jest jako z podstaty práva, a že svědečstvie množstvie najviec jmieno jest za oslyšané, a že věrohodnějšie jest svědečstvie přísežných jednoho města o některém zvláštniem skutku, nežli svědectví přísežných z viece měst o témž skutku, a že svědectví množství často bývá podezřelé; těch všech článkóv hledaj nahoře mezi nápisy o žalobách.
Mají li svědkové svědkóm býti předloženi, obojie strany svědkové buďte slyšáni
Ač tak žalobce jako obžalovaný právo své
