Jeden sedlák žaloval v Bíteši a nařekl jednu vdovu, že muž její v kopě grošóv byl by jemu vinovat a toho že by chtěl dvěma svědky hodnýma dokázati. A když jest vdova popierala a nevinu svú též dvěma svědkoma dovésti chtěla, řekl sedlák: pane rychtáři, proti dvěma svědkoma, kteréž chce vdova vystaviti, zavazuji se, že já chci jiné čtyři vystaviti, a tieži, zda li větší počet svědkóv vedlé spravedlnosti nemá předložen býti menšiemu. Odpověděno jest konečně: ačkoli na mnohých soudiech dopustí se, aby větší počet svědkóv zapudil menší, avšak v právě městském od staradávna to se nezachovává, protož vdova svědky dotázanými statku a sbožie svého bránieci lépe muož žalobníka odbyti, nežli on rovnými svědky, kteréž prve při žalobě řekl postaviti, mohl by ji přemoci týmž právem. Ani však v tom práva městská jiným ani jiná těm jsú odporná, nebo poněvadž taková práva některak jsú obyčejná, a ne ovšem za právo jmiena každá věc muož sstáti v miestě, v němž jest obyčejna, nebo obyčej vedlé práv jestiť právo duovodné obyčejuom užívajících.
Svědkové druhdy předloženi bývají hamfeštóm
Některací měšťané z Hradiště tuto příhodu předložili: jeden z A. žaloval na naše dva měštěníny, že jich otec zavázal jemu svá dědičstvie ve 30ti kopách gr., dav jemu na to hamfešt pečetí našeho města utvrzený, i že týž hamfešt, jakož praví, ohněm jemu jest zhynul. Otázka jest, jestliže by mohl vystaviti rychtáře a přísežné naše z Hradiště, jenž by svědčili, že by jemu ten hamfešt dán byl, bude li moci obdržeti těch 30 kop gr. týmž právem. Ale řečení naši měšťané pravie, že těch 30 kop otec jich ještě živ jsa zaplatil a hamfešt ztrhal, zřezal a umořil, takže jeho přiepisu
