hodný duovod od žalobníka, t. když předejdú přísahy bezprávie neb křivdy, a svědkové budú provedeni, jimižto dostatečně dovede, což miení. Jinak obžalovaný potřikrát vedlé obyčeje pohnán bývá, a nestane li k čtvrtému soudu, zapsán bývá.
Ktož druha zabie maje záštie s ním, neslove mordéř neb vrah
Ktož prvé maje záštie znamenité s druhým zabie jej, nikoli neslove mordéř, nebo každý se má vystřiehati žalob nepřátelských, protož zvláště nešlechetní lidé, kteřížto z vnitřnie srdečné žalosti, ne z hlúposti neb nezmožnosti hřešiece, smrt lidem činie, vražedlníciť slovú.
O vraždě učiněné krom obydlé lidského
Stane li se mord krom obydlé lidského, jakožto na poli, v lesiech neb těm nápodobných miestech, žaluje li žalobce na koho, tehda patřeno má býti, měl li jest takový obžalovaný před tiem dobré jméno. A jestliť tak žaluobce přisáhne sám druhý o bezprávie a pochybí li v přísaze, obžalovaný prost bude. Pakli nepochybí, obžalovaný se sám sedm vymluví. Toto také má býti znamenáno: ač obžalovaný čas mordu v některém miestě tak daleko, že by tuto býti nemohl, dokáže se býti listy s pečetmi věrohodnými sepsanými neb svědectvím ctných lidí, tehda rozumně zproštěn bude, leč by dokázáno bylo, že jsa nepřítomen, lstí jest to učinil nebo zjednal. Pakli obviněný obžalován jsa z mordu, dřieve poškvrněnú měl pověst a zlé jméno nebo život provinnilý, tehda čas, miesto a jiní okolkové mordéřstvie
