Obnovenie již řečených věcí a o ulúzení ženském
Aby skrze ustavenie předdotčené stará práva neb ortelové městští zdáli by se býti odporna, nebo kdež se die, že na vóli jest každé dcery a vdovy vdáti se aneb nechati za kohožkoli, to má rozuměno býti, že děvečka nebo žena k pokoji tohoto neb onoho muže nemá puzena býti, nebo jako k vieře nebo ke křtu žádný se nenutí, leč ktož chce, též ani k manželstvu člověk má puzen býti. A z toho jest známo, že ten, ktož děvečku neb vdovu ulúdí neb vyvede, nemuož se vymluviti právem psaným, poněvadž proti němu činí, nebo nadarmoť práva žádá, ktož činí proti právu. Ale násilím pannu neb vdovu, kterúž uvede neb ulúdí k manželstvu nutí připuditi, ačkoli také děvečka k ulúzení neb vdova smlúvá se tajně s tiem, jenž ji pryč vede, neb k ulúzení svoluje dobrovolně. Avšak lidé nesoudie o takových tajných věcech, ale radše o ulúzení a uvedení zjevném. Takéž ten ortel, jenž die, aby dcera uvedená i s ludařem postavena byla oprostřed soudu neb okršlku, to má býti rozuměno o počestném muži a ctném, jenž se jest dobře zachoval, o to vždy usiluje, aby v dobrém rostl a ve cti. A ktož by vedlé rodu, života, stavu, duostojenstvie, povah sbožie a cti těla slibuje, podobný jest panně neb ženě, kterúž jest vyvedl, a ačkoli k takovému muži panna neb žena v okršlku neb soudu uchýlila by se nebo šla, avšak ještě pro násilé neb moc, kterúž jest při uvedení neb lúzení městu učinil, ničehuož nic z dielu dědičného nebude dáno té ženě neb panně od rodičóv neb od těch, jimžto přísluší, leč z milosti, ač ji
