O přísaze jedniem prstem učiněné
Ktož jeden prst zdvihna neb na kříž vlože přisáhá, neobdrží úmyslu, neb v starých práviech vždy se píše, že přísaha má býti dvěma prsty neb celú rukú, a to vyňato jest z písma svatého, kdež die, že v ustech dvú neb tří svědkuov stój každé slovo.
O přísaze cizozemcóv
Jestliže by Rýnský, Sasič, Šváb neb cizozemec jiný obyčej mluvenie maje, nežli kdež má přisáhati obyčej jest mluvenie, řečník jemu zpuosob předpovie, a znamená li, že slovem mluví jakž jest v svých krajiech navykl, aniž móž snadně jiným obyčejem mluviti, to má osvědčiti dřieve, než přisáhající kříže se dotkne. A tak překážka obyčeje, jenž některak nápodoben jest přirozenie, vymlúvá zničenie zpuosobu přísahy. Opět maje přisáhati a rozličné řeči uměje, přisáhati bude řečí přirozenú, kteréž se jest od svých rodičuov naučil. Pakli by chtěl radějí tú řečí, kterúž má viece v obyčeji, a kterúž lépe umie mluviti, když však z osvědčenie učiněného dřieve, než by ruku zdvihl neb na kříž vložil, žádají, aby jim o tom konečný soud byl vynesen.
O přísaze pro zastaralú a dávní vraždu
Byl li by člověk narčen prostú žalobú z vraždy před mnoha lety učiněné neb na jiném soudu dopuštěné, anebo jehožto umrlce a ran zabitého přísežní neohledovali jsú, ten se prostú přísahú očistí a holungcizojazyčný text jmieti bude. A též má rozuměno býti o výboji, jenž slove heimsuchencizojazyčný text a přestúpení nápodobném.
Přisáhá li kto celú rukú
Ktožkoli pěti prsty, t. celú rukú před soudem zdvihna neb na kříži, ne z pychu, ale z nepaměti aneb jiné netbanlivosti, učinil by přísahu, poněvadž větší počet zavierá v sobě menší, téžť jest jako by dvěma prsty přisáhl, ani za zle přisáhajícieho má jmien býti, ač však zpuosob přísahy dobře jest zachoval. Pakli protivník vymiení, holungcizojazyčný text ztratil jest a znovu, jakož jest obyčej, přisáhne.
Kterak zpuosob přísahy má předložen býti
Řečník přísežný má jej zpuosobu přísahy před přísežnými a v přítomnosti slyšenie protivníka, t. súpeře, naučiti, a má vždy v tom zpuosobu pře, o kterúž má přisáhati, některak tknúti, a muož také ten, jemuž se přisáhá, řečené naučenie, bylo li by nedostatečné, sám skrze se neb skrze řečníka svého rozumně napraviti.
O duovodu přísahy
Ačkoli nenie bezpečné komu učiniti proti své přísaze, aniž také rychtář a přísežní, aby žalobníci nezdáli se býti křiví přísežníci, žádnému nemají dáti návěštie činiti proti své přísaze. Avšak byl li by kto narčen súdně, že nezachovává přísahy, jenž jest nebezpečno věčnému spasení, takové žalobě má býti žalobníku spravedlnost prostě odepřiena.
