každému jinému hodnému skutku, nebo starodávnie práva, t. ciesařská práva, nedělé mezi pravú a levú rukú, ale prostě praví, že přisáhající má se očistiti dvěma prstoma na kříži.
O bezrukých
Protož také ač by kto obú rukú nemaje měl přisáhati, svú při móž brániti i obdržeti toliko slovy přisáhaje, toliko když by zpuosobu pravého nezměnil, nebo ne změněnie ruky, ale změněnie zpuosobu přísahy zachovává přísahu a porušuje, nebo z duovodného a obecnieho obyčeje pravú rukú zvykli jsú přisáhati neb přísahu činiti.
Ač by přisáhaje z pychu a zpurnosti dobrovolně levú ruku zdvihl neb na kříž vložil miesto pravé, ztratil by při. Pakli by z nepaměti a nedobrovolně to se přihodilo, ten ktož přisáhá, nepadá ve při, ale ovšem aby obyčej byl zachován. Byla li by pře hlavnie neb těžká, takže při přísahách bývá hollung,cizojazyčný text t. pokuty 12 malých, ktož přisáhá levú rukú, ten toliko hollungcizojazyčný text ztratí a má potom pravú rukú přiséci, a tehda vedlé zpuosobu přísahy zachová li jej, při obdrží. Pakli zpuosobu nezachová, tehda při ztratí.
O přísaze lidí urozených a žákovstva
Človek urozený a rytieřský a žák svěcený, ačkoli odpoviedal by z dluhóv v soudu městském, avšak mají li přisáhati a žádají k svým vlastním soudcím, t. urozený před popravci a provinciálem, a svěcený před kanovníka, aby před ním přisáhali obyčejem navyklým, odesláni buďte.
