a třetí přísežným, nenajde li obviněný milosti.
Pokuty nejsú větčie při podkomořím
O pokutách při podkomořím
Tázáno jest od Kolínských, jsú li pokuty větčie v přítomnosti podkomořieho, když on na soudě sedí, nežli při měsckém rychtáři, jimžto bylo jest odpověděno, že neslušie přísežným větčích pokut ukládati provinilým, než kteréž jsú v zápisech práv sepsány.
O pokutě, ktož slovem v soudu pochybí
Opět tázáno bieše od týchž, což by měli usouditi podkomořiemu pro menší vinu, t. pro pochybenie jednoho slova, jimž bylo odpověděno, že 1 gr. neb 2 malých haléřuov.
Pokuta pro ránu
Opět týmž, když jsú se tázali o právu podkomořieho, nalezeno bylo, že by toliko jeden rychtář neb soudce v městě měl býti, jemužto pokuty pro raněnie druhého, jelikožto k smlúvě, tři hřivny měly by dány býti, z nichžto třetí diel přísežným příslušie.
O pokutě pro malú vinu
Nalezeno bylo zde, když Martin z Polné a Jindřich Stek před pánem Jindřichem, hantmanem krále českého, jenž jménem krále na soudné stolici sedieše, súdili jsú se, že vedlé práva městského za menší vinu 1 šilink malých haléřóv neb jeden gr. má zaplacen býti.
Opět nalezeno bylo týmž pánu z Lípy, když pro menší vinu 10 hřiven pokuty požádal, pravě,