z učedlní[97v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekóv jeho uslyšavše, řekli sú: „Tvrdáť jest toto řeč, i kto ji muož slyšeti?“ J6,62 Ale věda Ježíš sám u sebe, že by pro to reptali učedlníci jeho, vece jim: „To li vás pohoršuje? J6,63 Když pak uzříte syna člověka, an vstupuje, kdež jest prvé byl? J6,64 Duchť jest, jenž obživuje, ale[150]ale] navíc oproti lat., + autem var. těloť neprospievá ničehéhož. Slova, kteráť[151]kteráť] + ego lat., nemá var. sem mluvil vám, jsúť duch a život. J6,65 Ale jsúť někteří z vás, ještoť nevěřie.“ Neb jest věděl Ježíš od počátku, kto by byli věřící[152]věřící] non credentes lat., credentes var. a kto by ho měl zraditi. J6,66 I vece: „Protoť sem vám řekl, že žádný nemuož přijíti ke mně, nebude liť jemu dáno od otce mého.“ J6,67 Potom pak[153]Potom pak] Ex hoc lat., Ex hoc ergo var. mnozí z učedlníkóv jeho odešli zpět a již s ním nechodili. J6,68 Tehdy vece Ježíš ke dvanádcti: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“ J6,69 I odpovědě jemu Šimon Petr: „Pane, k komu bychom šli? A ty[154]A ty] navíc oproti lat. slova věčného života máš J6,70 a myť věříme[155]věříme] credidimus lat., credimus var. a pozna[b]označení sloupceliť sme, že ty jsi Kristus, syn boží.“ J6,71 Odpověděl jim Ježíš: „Však sem já vás dvanádcte vyvolil, a jeden z vás jestiť ďábel.“ J6,72 A to jest řekl o Jidášovi Šimona Škariotského, neb ten mějieše ho zraditi, jenž[156]jenž] cum lat., qui var. jest byl jeden ze dvanádcti.
Kapitula sedmá
J7,1 Potom pak Ježíš chodil po Galilei, neb nechtěl choditi po Judí, protože sú Židé hledali zabiti jej. J7,2 A bieše blízko den sváteční židovský stanovišť. J7,3 Tehdy vecechu k němu bratřie jeho: „Beř se odsud a jdi do Judí, ať[157]ať] + et lat. učedlníci tvoji vidie skutky tvé, kteréž činíš. J7,4 Nižádnýť zajisté v skrytě nic nedělá, ale hledí on, aby najevo vyšlo. Protož poněvadž tyto věci činíš, zjeviž se světu.“ J7,5 Aniž sú zajisté bratřie jeho věřili v něho. J7,6 Tehdy vece[158]vece] Dicit lat. jim Ježíš: „Čas muoj ještě jest nepřišel, ale čas váš vždyckyť jest
