jest milostivý Kristus. Ten volá mocně, že ten Babylon padl jest od milosti jeho, jakož jest řekl ve čtení svatého Lukáše: „Viděl sem Šatana jako blesk s nebe padúcieho.“ A ten Babylon učiněn jest příbytek diábelství. Jakož dí Spasitel, že „zlý duch, přijma k sobě sedm duchuov horších, i přebývají v člověku“. Též v zboru všech zlých přebývají všelikací duchové nečistí, kteříž ostřiehají toho zboru, aby jich moci neznikl. A jest ten zbor pln nečistoty, ptactva nečistého, jako sov a kalúsuov, to jest lidí, jenž světla Kristova nemilují, jako i netopýři, jenž v temnostech hřiechóv umějí létati, ale v světle Kristově neumějí létati, neb v ctnostech neprospívají. Dále die sv. Jan, že víno hněvu a smilství toho Babylona pili sú všichni lidé, to jest z pokolení všech lidí, jako panen, vdov, manželek, panicóv, vdovcóv i manželóv. Někteří z nich přivolili sú k tomu smilnění, to jest k odstúpení od Krista. Neb v Písmě každý hřiech smrtedlný slove smilství, neb jím od choti Krista odstupuje duše k diáblu. Dále die: „A králové země, to jest ti, jenž vládnú zemí, ti s tím zborem také smilní a kupci země, to jest lakomci, ti mocí toho zboru zbohatěli sú. Neb ten zlý zbor povyšuje lakomcuov, a zvláště svatokupcóv. Od jich účastnosti mají se varovati věrní. Neb ihned po tom die sv. Jan: „A slyšal sem jiný hlas řkúcí: „Vyjděte z něho, to jest z Babylona, a nebuďte účastni hřiechóv jeho a ran jeho abyšte nevzeli, neb sú hřiechové jeho přišli až do nebe a vzpomenul je pán na zlosti jeho.“ Aj, teď máš hlas s nebe k věrnému lidu božiemu, aby vyšel ne nohama, ale životem svatým z toho zlého sboru, aby boží lid nebyl účasten i hřiechu i pomsty, účasten pomocí, radú, obranú, potvrzováním, nepomocí, to jest že nepomáhá rušiti svatokupecstvie, a mlčením, jakož prvé jest položeno této kapitoly na počátce.
[Kapitola]text doplněný editorem X
Ještě o tom hřiechu zuostává položiti, kterak by najlépe se mohli ho vystřieci. A nenie podobnější cesta, než aby bylo volení k biskupství neb k farářství vedlé boží vóle. Neb tak sú volili apoštolové, neměvše zjevně, koho by přijeli v biskupstvie za Jidáše. A k tomu vzní řeč svatého Jeronýma, jenž die: „Poněvadž
