aby naháněli za třidceti mší, za zpověd, za svátost. A třídníci zase radí farářóm. Ale ufám Bohu, že mnozí sú mezi nimi, jenž tím nejsú vinni.

Pak potvrzením neb potvrzováním šimonstva jsú účastni všickni, kteří potakají, řkúce: „Tak jest dobře.“ A zvláště jsú tím vinni mocní králi, kniežata a páni, biskupové i jiní povýšení, kteří by měli to rušiti, a pak potvrzují aneb netbají, jako by jim do toho nic nebylo. I kterú výmluvu mohú míti před Bohem, jenž jim dal moc a povýšení nad jinými, aby je zpravovali a nedali jim zlosti vésti, jakož najdále mohú? Aniž mají výmluvy jakož potom položím, řkúce, že netbají, co duchovní činí. Neb vím, že kdyby duchovního haněl neb jemu kradl neb s ženú léhal, že by toho netrpěl. Ne, ihned by mstil, mohl li by. I pak nechce dbáti, že větčí hřiech duchovní člověk vede. I zdaliť není větčí hřiech svatokupecství než krádež neb smilství aneb kniežete světského haněnie? Poněvadž člověk svatokupecstvím zvláště hanie Ducha svatého, jeho dary prodávaje neb kupuje a tak Ducha svatého sluhú pokládaje. Protož psáno jest, že svatokupecstvie jest těžší kacieřstvie než Macedoniovo, jenž je řekl, by Duch svatý byl sluhú Otce i Syna. A svatokupci, ti pak činí, aby Duch svatý slúžil stvoření. Rozuměj: Macedonius, ten proto byl jest kacieřem, že držel, by Duch svatý byl sluha Syna božieho. A to jest kacieřství. Neb v božství nižádná osoba není menší než druhá v dóstojenství. A kdyby Duch svatý slúžil Otci Bohu a Bohu Synu, tehdy by byl menší. A to jest proti onomu Písmu: „Rovný Otec, rovný Syn, rovný i Duch svatý“, to věz v dóstojenství. A že svatokupec, dávaje neb bera dary tělesné za dary Ducha svatého, ač usty nedie, ale skutkem pokládá, že by milost Ducha svatého mohla býti za penieze kúpena, a tak menší než to stvoření položena. A to jest těžší než řéci, že by Duch svatý byl sluha Otce Boha. Protož svatokupecství jest těžší než Macedoniovo kacieřství. Ale po hřiechu toho svatokupci nedbají, ani roztíkají, neb lakomstvie, to jest je oslepilo. Pak