řečeno, že svolal Mojžieš vešken zbor. Aby to bylo, to jest duchovně rozumějíc, sebrati všechny moci duše a v jednotu shromážditi ctnosti. Aby v knězi, jenž má svěcen býti, bděly všechny v duši moci a plny. A aby v nich nebyl nedostatek múdrosti, umění a vtipnosti. Ale aby bylo v něm všechno množství smyslóv a všechno sebrání svatých myšlení. Aby, co jest biskup, co mazání, co rúcho měšné, skládaje v tajemství srdce svého, mohl znamenati.“ To vše die sv. Jeroným. Z té řeči svaté muož člověk znamenati, kteraké jest převrácenie dnešní den a našich časóv v ustavování biskupuov. Neb prvé byl ten obyčej, že neb milý Pán Buoh dal zjevením biskupa, neb lid, kterýž jest měl veden býti, volil sobě biskupa neb vódci. Ale již zavržena jest moc lidu, aby požádal a volil sobě hodného kněze, a otevřena jest cesta, aby lakomí a jinak nešlechetní u papeže jako bravy lidi sobě k tělestnému póžitku zakúpili. A toho jest dóvod, že netáhne míti od papeže listóv, až ihned svolá žákovstvo, aby dali na pomoc zaplacenie na plášť. A někdy ještě nemá listuov, a již chce míti. Jako letos se stalo v našem arcibiskupství, že sú dávali jedni, a úmyslem tiem, aby ti, kteří káží slovo boží a treskcí jich hřiechy, byli vypleněni. Druzí dávali, bojíce se, aby jich nehrdlovali, neb sú vydali pokutu na ně, aby do kostela nechodili, dokud Šimonovi nepoložie peněz. Ale třetí, ti, hnuti Duchem svatým aneb snad bojíce se, potom téhož porobenie, nechtiece dáti, odvolali sú se ku papeži, ale lépe by bylo, by se odvolali k Bohu statečně, nepřivolujíce k účastnosti svatokupecství, a prosili pánuov a obce, aby se k tomu přičinili a nedali jich tisknúti v ten hřiech i v škodu tělesnú. Jest druhé převrácenie, že ač kde mají voliti biskupa, ale to sú sobě tak utvrdili kanovníci, aby oni sami volili, a ještě přidávají, aby z své kapituly, to jest z svého zboru, volili a v tom obém zastierají cestu Duchu svatému, jako by řekli: „My sami sme hodni k volení, jiným toho nedal jest Duch svatý.“ Druhé jako by řekli: „Jedné mezi námi jest biskupství hodný, jinému