Po hřiechu také sem měl ty taparty, sukně s křídlami i kápě s běliznami, neb tak sú zahradili to mistrství, že nelze k němu přijíti, nebude li těch přístrojóv míti. Protož aby lidé se vystřiehali té pýchy, die Spasitel k učedlníkóm a k zástupóm: „Ale vy neroďte nazváni býti mistři, neb jest jeden mistr váš, Kristus.“ Na to die sv. Jeroným, že zlé žádosti tu Kristus brání tak, aby nižádný z pýchy nežádal, aby ho mistrem nazývali. A jistě já neumím se jinak vtípiti, aby kto hodně mistrem byl, jedné tím úmyslem, aby k učení pravdy božie spíše místo měl a pravdu směleji pravil. A směleji ji bránil. Ale již sem shledal, že sprostní kněží chudí a chudí laikové i ženy statečněji pravdy brání než doktorové svatého Písma, jenž strachy od pravdy pobiehají a nesmějí jí mluviti. I sám sem ten po hřiechu byl, že sem pravdy upřiemo a zjevně kázati nesměl.

A proč sme tací? Jedné že sme nestateční, bojíce se chvály světské ztratiti a přiezni a druzí obrokóv. A ovšem pro pravdu bojíce se pohanění od lidí a utrpenie tělestného, jsme podobni kniežatóm židovským, o nichž die sv. Jan ve čtení: „Z kniežat mnozí uvěřili v něho, ale pro zákonníky nevyznávali sú, aby z zboru vyvrženi nebyli. Neb sú více milovali chválu lidskú než chválu boží.“ Aj, teď máš, že věřili sú, ale nevyznávali sú, bojíce se vyobcovánie, aby hanby neměli. I radějše sú sobě zachovali od lidí chválu než od Boha. Ó, co těch jest kniežat, mistróv, kněží i jiných, jenž bojíce se kletby, nesmějí pravdy Kristovy, a tak i Krista vyznávati. A co jich, jenž bojíce se biedného zboží ztratiti, nesmějí pravdy vyznati. A ovšem kteříž bojíce se tělestného života na smrt poddati, pobíhají od pravdy.

Ty tři bázni: prvá ztratiti chválu a přízen lidskú. Druhá ztratiti zboží. Třetí ztratiti živnost tělestnú: odstrkují lidi nestatečné od pravdy vyznání Spasitele Jezukrista, an slíbil i za čest i za zboží i za život. Za čest, řka: „Kto mě vyzná a slova má mezi národem tímto cizoložným a hřiešným, i syn člověka