žádost má k těm věcem. A to volenie ostane v svatých na věky. A k tomu volení velmi dobře se hodí Písmo svaté boží, neb tak jest jistota veliká v tom volení, že nelze jest volenci pochybiti. Pak druhé volení jest, jímž člověk přichýlen jest, aby lepší stranu volil. A to volení jest opět dvoje. Prvé slove opatrné, když člověk pravým úmyslem volí stranu, kteráž mu se zdá vedlé Boha spravedlivější neb lepší k spasení. A tak vyvolení synové boží vedeni bývají Duchem svatým v skutcích svých, ač jim Písmo neokazuje, že by měli tak činiti, protož die sv. Pavel k Římenínóm: „Kteréž kolivěk Duch svatý pudí, ti synové boží jsú,“ to jest kteréž vede cestú blahoslavenství. A v takých skutcích, kteříž nejsú ukázáni v Písmě, jest tak velmi třeba rady Ducha svatého, že svatým udá se druhdy pochybiti. Jakož se stalo mezi svatým Pavlem a svatým Barnabášem, že Pavlovi se zdálo jiné a Barnabášovi jiné, ač byla sta oba svatá veliká, tak že sta se svadila a rozešla, on do jedné vlasti a druhý do jiné. Protožesvatý Barnabáš chtěl pojíti s sebú Jana, řečeného Marka. A sv. Pavel prosil Barnabáše, aby ho nepojímal. Protože od nich byl prvé odšel. Též když v Efezu městě popadli sú byli dva tovařiše svatého Pavla. A když sv. Pavel chtěl vyjíti mezi lid, nedopustili sú ho jeho učedlníci a jiní jeho přátelé, prosíce, aby nevychodil na rynk. A jiní jinak chtiechu. Též mi se přihodilo, že jedni mi radili, abych kázal, když pohrom byl na bratří a kletby a služby stavenie, a druzí mi radili, abych nekázal, avšak sem rozuměl, že oboji dobrým úmyslem sú radili, avšak z obú radú nebyl sem jist, která by se sjednala s volí boží. Protož potřebie jest člověku pilně a často se Bohu modliti, aby ráčil vésti v takých skutciech a také potřebí jest hřiechy, jenž by mohly překážeti, od sebe hnáti a hleděti ku Písmu a čakati mile vdechnutí Ducha svatého. Druhé volení slove neopatrné a jest, když kto volí co vedlé ustavenie lidského, nehledě k zákonu božiemu. A tím volením volí obecně papeže, biskupy a jiné preláty. A vedlé těch ustavení, kteráž nemají