nižádnému nedal jest hodnosti Duch svatý.“ A když volé, tehdy nehledí, aby ze všech najlepšieho v ctnostech volili, ale který by jich bránil na zboží, od kterého by měli požitek tělestný, který by se srovnal v obyčejích nešlechetných s nimi. A tak voléce nehodného, sú počátek vší zlosti a všeho zmeškánie, kteréž se stane od tak voleného. Nenásledují ti apoštoluov u volení, aby vyvolili muže, jenž jest pln Ducha svatého, ani toho, jenž by nad jiné stkvěl se životem svatým, uměním i učením. Neposlúchají ti Písma dřieve řečeného, kterak ho mají voliti, ani svatého Jeronýma, jenž die: „Taký buď volen v prelátství, to jest v povýšenie nad jiné, k němuž jiní jsúc přirovnáni, jako stádo jsú nazváni.“ A sv. Augustin die: „Volen k dóstojenství k biskupskému neměl by býti ten, kterýž menších úřadóv zpravovati se neučil. Neb tomu zpráva lodí neměla by býti poručena, kterýž neuměl jest držeti vesla.“ To sv. Augustin. Ó, milý Spasiteli, ty vidíš, žeť volé ne ze všech najlepší, ale najnestatečnější. Ale řekl li by kto: „Dieš, že nižádný nemá se v dóstojenství sám tříti, a s druhé strany díš, že má najlepší volen býti. Ktož tehdy bude biskupem neb farářem, poněvadž sám se k tomu nižádný nevydá a pán podací najlepšieho nezná, též i volenci? Tu diem, že ač nižádný bez božieho přikázaní neb zjevenie nemá se tříti v dóstojenství, však muož přijíti, jsa povolán. Ale musí v tom čist míti rozum i žádost. Rozum, aby jsa pozdvižen k Bohu, vedlé zákona božieho vedl ovce Kristovy jeho cestú. A žádost má míti čistú, aby vyvržen byl každý hřiech, jenž by mohl překaziti úřadu tomu. A zvláště pýcha, lakomství a hřiechové tělestní. A třetí, aby měl velikú chtivost k naplnění vóle boží v tom úřadu a aby prospíval, jakž najdále móž. Ale kto jest nynie ten? A budem ho chváliti. Pak k druhé straně, jenž podává dóstojenství neb volí k němu. Tu věz, že volení jest dvoje. Prvé volení jest přichýlenie k dobré osobě z přirození žádosti. A tím volením volí člověk Boha, ctnost, milost boží a blahoslavenství, neb z přirození