člověka vyzná ho, když přijde v oslavě otce svého s anděly svými.“ Pak za zboží slíbil pod přísahú, řka: „Věru pravi vám! Nižádný nenie, ktož opustí dóm aneb bratří aneb sestry neb otce neb máteř neb děti aneb rolí pro mě a pro čtení, by nevzal stokrát tolikéž.“ A potom za život slibuje, die: „A na budúcím věku život věčný.“ A jinde die: „Ktož ztratí život svój pro mě a pro čtení, spasenu jej učiním.“ Kterak? Že bude živ na věky v radosti. Neb die: „Ktož nenávidí živosti své, to věz že nedá vuoli tělestnosti v tomto světě, k životu věčnému ostřiehá ji.“ Ó, běda nám, kak sme biední, že nevážíme nekonečné chvály více než časné, hubené, kratičké. A zbožie věčného nevážíme víc než časného. O němž die Spasitel: „Co platno jest člověku, by vešken svět získal, a své duši uškodil?“ A že nesmíme života nasaditi biedného, tesklivého, bolestného, jenž má vždy umříti, za život věčný, slavný, veselý, nebolestný, a že ta bázen jest najtěžší, protož tu chtě od svých vyvolených odstrčiti, die Kristus: „Neroďte se báti těch, kteří tělo zabíjejí, a duše nemohú zabiti, ale radějše se bojte toho, jenž móž i tělo i duši zatratiti u věčný oheň.“ Pak radú účasten jest svatokupecství, ktož kolivěk dá dóvtip tomu, jenž chce kupčiti nezřízeně, aneb tomu, jenž chce prodávati. A těch jest veliká věc u papeže, jenž vymýšlejí i papežovi i těm, jenž stojí o obroky, divné haklíky. A to vše, aby papež i oni viece peněz nabrali a kupci, aby více dali. A tak bývá, že jeden obrok bude několikrát prodán. A všecky ty výmysly popsati, jedné což já jich vím, bylo by příliš dlúho. Než toto sem řiekal těm, jenž sú bývali zklamáni, že kdybych chtěl prositi papeže za obrok, tehdy bych položil takto v bulli, že tak chce míti otec svatý, aby nižádný nemohl vymysliti co, aby toto dání přesáhl. V tomto účastenství jsú právoukové. A jiné kto by vyčetl? Poněvadž otec synu, bratr bratru, tovaryš tovaryši radí, aby stál o obroky. A farářové radí třiedníkóm,