patronu nad přísahou jsú nevěrni. A že zle utracují, svědčí na ně sv. Bernart často, že ne toliko k světu přílišně utracují, ale že přílišné a nepotřebné věci v klášteřích dělají a malují. A ktož nemá kněh svatého Bernarta, ale čti na jich skutciech, že jakož vidíme, oni na svých obědech i sluhami, i s krměmi, i přípravami, mísami i koflíkami, pitím i lžicemi přesahají zemské pány. A v jízdě na vozích i na koních přesahají zemské pány i rytieře. A pak v hodování a v kvasech s přátely a s jinými lidmi, kteříž sú jim povolni, utracují almužnu velmi chlipně. A co pak utratí se psy druzí a s tistami, kto móž psáti? Kterak také mají pití z cizé vóně rozličné, to vypisuje sv. Bernart mnich, že ono víno s pelynkem, ono s rosmarýnem, ono s bobkem, ono s šalvějí, ono s omanem, ono s zázvorem, ono sladké, ono vonné. A to přelévají z pivnice do pivnice. A v Čechách také, svatý Bernarte, ač si nebyl, ale jáť poviem, žeť mají pivo i staré, i mladé, i husté, i tenké. Když světští k nim přijdú neznámí, tehdyť jim dadie tenkého pivce, aby mněli, že oni to pivce pijí, a také aby méně vypili. Pakliť koho čijí, že u nich snad chce po smrti ležeti aneb že mají čáku, že jim chce nětco dáti, tehdy podtočí dobrého z pitancie, aby jedna pitancie druhú přitáhla. A pitancie slove hojné u nich pití a rozkošné jedenie. A tak nebožátka ustúpili sú v rozkoši tělestné od světa, že není lidí v světě, by měli k tělu bydlo rozkošnější. Králi, páni, kniežata nemají pití a jedení vždy tak dobrého a tak hotového. Světským pivnice někdy se vyprázdní, jim nikdy. Králi se pány bude nepečeno, nevařeno i chleba se nedostane, jim chléb z běli najlepší vždy jest hotov. Jich zima nepřeschne, neb mají boty i kožichy. Vedro neurazí, neb mají chladné celly i ambity, to jest