ukázaní. Druhá, že oni nad jiné jsú nuznější. A třetie cierkve svaté polepšení. A kdyby ty tři příčiny byly v pravdě, měli by někaký koblúček, že by jím byla jich žádost dopuštěna. Ale kto vie, bude li tak, či nebude, neb kto vie, že oni tak prospějí cierkvi svaté? Co pak běží svatokupecství na penězích, aby to došlo. Ono papeži, ono podaciemu pánu, ono přímluvciem, ono písařuom, ono řečníkóm, a tak i o jiných, jenž k tomu pomáhají. A když dosáhnú, tehdy obecně kostel taký v plat jako v právo městské dávají, a tak u věčný plat zavazují. A tak s obú stranú svatokupecství dlúho trvá. Oni berú bez práce a ten, který drží, musí druhdy od nich vykúpiti a vykúpě, na lidech honiti, aby jim zaplatil a sobě také uhonil.

A to osobení duostojenství neb kosteluov a platuov jest takto uvedeno, neb u prvé lid, jenž jest měl zpravován býti vedlé zákona božieho, volil sobě biskupa neb jiného preláta, faráře neb duchovnieho vuodci. A tímto obyčejem voleni jsú světí biskupové a kněží, jichž svátek světí zbor křesťanský. Pak potom světská kniežata a páni, že se jim zdálo k jich v světě povýšení, jakožto podací, že sú sami biskupství neb kostel nadali, sami sú biskupy neb faráře volili. Třetí potom, že jim šlo k svědomí, že by druhdy zle dávali, dali sú podacie své pod kláštery, a tak tudy jsú kostely v platy podrobili. Páni mněli, že by tudy znikli zlého poddání, a druhé mněli, by oni lépe podávali. Potom pak ani oni mají, ani páni, neb jich poddání obrátilo se ku papežovi. Ten pak dává těm, jichž nezná a kteříž sami se trú k kostelóm, ne by žádali spasení lida, kterýž bíše k tomu kostelu, ale zboží, aby rozkošně bydlili vedlé těla. A tak diábel pytluje mezi lidem svatokupecství a bude je množiti až do skonání světa. Neb Elizeus prorok řekl jest k Gezi: „Malomocenství přidržeti se bude