vidíme, že mniší se kazí, neb druzí, byvše v zákoně, nesmilnili, když se ven vyvrú, bývají smilní. Také u starších svých z peněz se najímají, lidu božieho neučí, neb obecně sami neumějí. A druhdy, když kostel i sboží zahyne, tehdy jej opustí, a tak lid boží bývá zmeškán. A že tak činiti jest proti Bohu, kto v tom pochybuje rozumný? A poněvadž tak činíce, mají zlú vuoli, jíž duchovní věc kupují za tělestnú a zase prodávají duchovní za časnú, protož svatokupecstvím jsú zmazáni.

Co také dávají peněz za odpustky, dobývajíce svým zákonóm, neb zvláště klášteróm dobývajíce inful, to jest korun, jako biskupských, aby opat, probošt neb převor byl korunovaný. A který toho prospěch v cierkvi svaté než jich pýcha a chlúba? A přibude jim více kupčení, že musí dávati biskupuom od svěcení neb od korunování. A co práce přibude biedné a lakomství, aby mohli drahú berlu a korunu připraviti svému zákonu. Co pak lží učiní před papežem a před jinými osobami, aby se u papeže přimluvili, řkúce, že sú velmi chudí, že nemohú se živiti pro chudobu v klášteře a té práce snésti. I tak prosí, aby jim kostel některý přisobil. A když by rozčetl v jich klášteře osoby, pluhy, rolé, rybníky a platy, shledal by, že na každého dostalo by se 20 kop nebo 30 platu a druhé k tomu po pluhu a po rybníku. A vím to, že Kristus a jeho učedlníci i jich otcové první zákona mnoho na menší měli sú dosti. Druhé praví před papežem, že když oni budú míti kostel, že učiní veliký prospěch v cierkvi svaté, neb jinak neměl by jim dopustiti, jedné aby lidu božiemu viec prospěli. Třetí slibují, jakož sluší, že chtí brániti práva kostelnieho a polepšiti a tak prospěti cierkvi svaté, neb jinak nemělo by jim přivoleno býti. A tak prvá jich příčina, aby jim byl kostel připsán, jest jich chudoby ukázaní.