[B1v]číslo strany rukopisua spravuj jazyk můj, abych posměchu nedošel. V té důvěrnosti počnu k tvé chvále ve jménu Páně.

„Ne omnes incipiant illudere ei?“cizojazyčný text Luc. 14. „Aby všickni nezačali jemu se posmívati.“

Tak rozhlášená, tak vychválená všudy jest stará předkův upřímnost, že by někdo historii nepovědomý souditi mohl, že před časy všecky jazykové lidští bývali kulatí, žádný k ranění blížního špičatý, ty pak falše a fortele, utrhání, posmívání a jakékoliv jiné nectnostného a nezdárného jazyka potvory, jichž nyní tolik v světe jest, že vylíhnuté býti museli teprv as před 50 neb nejvíc před 100 léty. Tak jsem i já někdy se domejšlel z téhož gruntu, že o upřímnosti předkův tak mnoho chvalitebného mluviti jsem slyšel. Ale když se těm nezdárného jazyka potvorám na zuby dívám, vidím je býti starší a shledávám, že jazykové bývali prvé tak broušení jako nyní. Neb ať mlčím o tom, že hned brzo po stvoření světa ouskočným jazykem k bratru svému Abelovi mluvil prvovrah Kain, oulisnou řečí podvedli synové Jakobovi knížete sichémského, reptavými ústy mluvili proti Bohu a Mojžíšovi synové izrahelští na poušti, hroznými slovami zlořečil Semeicizojazyčný text králi svému Davidovi, falešnými ústy políbil Joab Amazu, křivým jazykem nepravé svědectví vydávali starcové proti nevinné Zuzaně. Ať, pravím, o tom nic neřeknu, a na starozákonní příhody se neodvolávám, že aspoň před 1700 léty na utrhání a posměchu rovně nic nechybovalo a řidší to zlé nebylo, než teď jest, ze samotného dnešního evangelium dokazuji. O svém času mluví Kristus, když praví: „Kdo z vás, chtěje stavěti věž, prvé sedna, nepočítá nákladů, kteříž potřební jsou, má-li jich dost k dostavení, aby potom, když by základ položil a dokonati nemohl, všickni, kteříž vidí, nepočali se posmívati jemu, řkouce: Tento člo[B2r]číslo strany rukopisuvěk