člo[B2r]číslo strany rukopisuvěk počal stavěti a nemohl dokonati.“[7]L 14,28–30 Jestližeť tedy za času Kristového jedenkaždý tak se na pozoru míti musel, chtěl-li je posměchu ujíti, patrné jest, že jsou lidé již tehdáž k vejsměškám tuze nakloněni byli. A málo by bylo řečeno, že tak vejsměšní a utrhační lidé byli před 1700 léty jako nyní. Víc muselo toho času býti posměvačův, než teď jest, jak navrhuje to slovíčko omnescizojazyčný text, všickni. Ne omnes incipiant illudere eicizojazyčný text, aby všickni nepočali jemu se posmívati. Kdyby se nyní něco podobného mělo státi, že by někdo z nedostatku prostředkův musel stavení nedokonané zanechati, posměch by ovšem měl. Ale smím předce slíbiti, že by aspoň někteří se vydařili, kteří by tomu chudému staviteli pomoc milosrdnou dle možnosti učinili, aneb aspoň outrpnost s ním majíce, strápenému trápení by nepřidávali posměchem. Tenkrát pak lidé tak bezbožného jazyka byli, že se mu počali posmívati všickni. Takť jazyk posměvačný a utrhačný nejní, jak by se někdo domníval, nové zvíře nedávno vylíhnuté a prv na světe nevídané než stará jest ta obluda, která před věky obecnější bývala než nyní.

V poznání toho k nemalému podivení mi jest, že ani v Starém ani v Novém Zákoně žádného svatého nečtu, který by před naším svatým Janem Nepomuckým byl proti podobným bezbožným jazykům ochránce. Zdřímala-li jest pak tehdáž prozřetedlnost božská, která sice tak strašlivě bdí každého času k ostříhání lidu svého, či jak bylo? Však sice vždycky obyčej má Bůh proti všem nepřátelům a zlým příhodám otcovsky zaopatřiti své vyvolené? Nastávalo někdy domu Jakobovému nebezpečenství od hladu, tenkrát ještě žádnému jinému povědomé krom samého Boha, musel Jozef radou božskou vandrovati do Egypta, aby profiant napřed shromáždil. Soužen byl lid vyvolený v služebnosti faraonové. Hned poslal Bůh divotvorného vůdce Mojžíše, aby skrz něj jha toho nesnesitedlného sproštěn byl. Chodili po pou[B2v]číslo strany rukopisušti