[76v]číslo strany rukopisuna pravici i na levici lidé sě rozběhli bojíce sě, nie, všecka zemi uheřská jich síly strachováše sě a téměř třisiechu sě všickni přěd jich viděním. Král uheřský, jenž boje sě síly Řecských ob onu stranu Rosy postúpil byl, uslyšav pak, že s tak velikém lidem Čechové na pomoc jemu přijeli, posilnil sebe z dobrú myslí s Řeky boj chtě mieti. Kniežata inhned uheřského vstřieci králi českému biechu poslána, jenž vesele jeho přijemše, jemu děkovali, že takú práci pro ně vzpodjal. A tak jemu čest, jakž toho dóstojno jest, velikú činili. Tehdy ciesař řecký vzvěděv, že král český přijel a uslyšav skutky jeho slavné, byli-li by to tak, jakžto noviny běžie, žádal sě pojistiti. Jednoho jménem Rokutu, ježto někdy byl čeledín Kunrátóv moravského vévody a potom všed do Řekóv pro svú ctnost také ctí došel, že s najprvnějšími ciesařovými město měl, byl poslal králi českému, aby napomanul jeho pro tu přiezeň, ješto na jeruzalemské jiezdě spolu měli za krále Kunráta, památliv byl a ji zachoval nebývaje proti němu. To když jako tajně s králem mluvieše, vojsko plně znamenal jest, ano velmi mocné jest. Poselstvie spósobiv vrátil sě rozpravuje to ciesařovi, že král z svým životem uheřskému přijel na pomoc. Zatiem pak král své vojsko položiv nedaleko od Řekóv jako zjitra velmi ráno boj s ním chtě vzieti. Znamenav ciesař věci posla svého Robity, v srdci je zachoval tvrdě a tak podlé rady svých mudrcóv v noci s nemnohem vojska přeplul přes Dunaj zasě, jiného lidu Stefanovi nechav tu na pomoc. Stefan pak jsa pln strachu, jménem síly české boje sě, nižádného boje nečinil[cz]nečinil] nechynyl, ale brz přěd strachem Čechóv preč jest utekl. Ta[da]Ta] To novina došla Čechóv, tehdy oni sumrak, jakž najspieše mohli, nepřietelsky řítili sě na strany a na stany i jeli sě jich bíti a jímati velmi ukrutně. A s tiem tak korúhev od