stkvějíce sě mužně bojujíce Mikuš, Ota, Svertek a Herhart vnuk velikého hrabí bieše zabiti jsú, jejžto biskup Daniel v tom klášteře blíže od města, jemuž Světlý Duol řiekají, pohrabal jest. Mediolánští nemohúce pak také síly snésti, z těch brán, jimižto dřéve vychodili, nesměli sě vyskýsti, ale kamením všecko zamětali jedinkú bránu svatého Dionizie sobě ustavivše. Ale král český z svým rytieřstvem osadil ji stanoviště, takže ze všech stran Mediolán kniežaty byl obsazen.
{Počet, ktož jest byli na vojně}textový orientátor
Znamenajž kniežata tato, kteříž na té službě ciesařovi byli. Najprvé král Vladislav český z svým bratrem Teobaldem a s jinými pány kniežaty zemskými českými, vévoda z Rotenburka Jindřich, vévoda z Rakús Lodvík bratr ciesaře, Fridric syn Kundrádóv z Šváb, Ota Rotercuk z Bavor z svými bratry dva syny markrabiny Albrechtova z jinými kniežaty s Sas byl, Peregrin patriarch z Akvileje, Fridric kolínský, Vilitman majdeburský, Anshelm ranenatenský, arcibiskupové Heřman verdenský, Daniel pražský, řezenský, viercburgenský, cinenský, vormacenský, ludicenský, metenský, kameratenský, trenerenský, archentinský, augustinský, kurienský biskupové. Byl Huguc markrabie, Gvido hrabie, flandranský z syny svými, Obík řečený Malá Špína, Kerhardus z Kampaneta, Kerhart z Faraře, Huguc, Albrecht, Vigulinus tak řečený a jiných přemnoho kniežat lanbardských. Byli jsú také tu Kremonicenští, Laudenští, Euganští, Berúnští, Brixenští, Mantavští, Bergamenští, Parnianský, Placentiští, Reminenští, Terdonenští, Astenští, Albanští, Vercelenští, Novarienští, Iponenští, Padvanští, Terviští, Akvilenští, Farařští, Reginenští, Mulinienští, Bononienští, Svolenští a mnoho některá pomořská maritinská města z Razena, z Srvie, z toho města, ješto slove Forum Juliicizojazyčný text, Ranenatečené, ze toho města De Foro Juliicizojazyčný text, Arménští, Favenští, Akonitanští, Firmenští, Senegomenští, Askolanští. A z jiných měst lambardských převeliké množství. Byla také tato města: Tuskancia, Romancia, Lučenští, Pisanští, Lunanští, Akvisponenští, Senězští, Viterbienští, Florenští, Putrienští, Nepenští, Tuskulanští, Tiburčinští, Peruští. Tito všecky na ciesařovu pomoc sebrali sě byli, jenžto Římene vidúce také svého pána s kniežaty byli posláni. Těmito všemi lidmi Mediolánští obleženi byli tak, že jedné bran mohli brániti. Byla jest tu věže jedna veliká z mramoru udělána mezi ciesařovými stanovišti a mezi tú bránú, na niežto Mediolánští obsazeni biechu k bránění, jižto ciesař oblehl a věži zkaziti kázal. A oni bojíce sě za život věži vzdáli ciesařovi, jižto Papienskými a Kremonenskými osadil jest. Hrad jeden velmi tvrdý jménem Mojce s jinými kostely rozličnými Čechové zkazili jsú a vše spálili a ženy z dětmi do stanóv zjímavše přivedli, jěžto biskup Daniel i penězy i prosbú vyplativ poručil je ku ostřiehání Peregrinovi arcipřestu svému, jenž věrně jich ostřiehav a pokrmovav do města dovedl. Zatiem pak Jindřich vévoda rakúský u brány své stanovišť od třetie hodiny až do mraka boj měl. I s oné i s oné strany mnozí padáchu, nie, i ohněm některako na město tepiechu, jenžto brzo Mediolánčené zhašováchu. Ciesař na každý den mocně vókol odjezďováše, aby nižádný ven nemohl, a praky vždy děláchu. Ty věci když sě tak dějiechu, Peregrin partiarcha akvilejienský, Gerhart bambeřský a Daniel pražský biskupové s Mediolánskými sešli sě o pokoji jednajíce. V tom také jednání, radě i pomoci králi Vladislavově poručili sě, aby skrze něho milost ciesařovu mohli jmieti. Král ciesařovi dal to věděti. Ciesař uslyšav potřěboval rady svých kniežat. Zatiem ranenatenský arcibiskup umřel, o němžto po všech stanech byla pověst
