Hospodinu a duši svú pro ně chutně chtě položiti, vrátil jemu meč a řka k němu: „Tak vóle tvá buď v tvú rukú.“ Kterýžto zlostník zlost větší k zlosti smiesiv a mysliv, jakžto nedvěd litý z jeskyně opět řítil sě z svým tovařistvem na svatého muže. A jakožto ještěrka své maso a svú krev vlastní sleptati žádaje, na svého na vlastnieho bratra z svým tovařistvem jest svój meč vytrhl a tak inhned jeho jsú umrtvili, Bohu duše a těla zemi nechavše preč otešli. Kteréhožto blahoslaveného muže krev na vraždu bratra svého před Hospodinem volající nižádnú lidskú múdrostí ani kterým uměním někdy mohla jest setřena býti.
{Div jiný}textový orientátor
Téhož zajisté času, když umučenie svatého Václava tak sě dějieše, Kristus Hospodin králi saskému zjeviv sě na kříži napomanul jest jeho tak, jakž by od něho rád smilovánie obdržal. A chtěl mieti, aby na čest mučeníka jeho svatého Václava kostel založil a udělal, jakožto jest i učinil skutkem.
{Maledictio Drahomire}textový orientátor
Toho také času přemrzká a ohavná Drahomíra matie svatého Václava, jakžto ona druhá Jezabel v Starém zákoně byla, jenž ukrutenstvie přenemilostné Atalie následováše. Takéž tato jistá na svú na vlastní krev a na svého vlastnieho syna královice tohoto sršala jest a jeho nevinné krve prolitie jest spósobila a zjednala, to věc syna svého prvorozeného svatého Václava k mučení připravila. A takž jakžto ona dva Datan a Abiron, jichžto země za živa pohltila, od země jest pohlcena a požřiena na pravé silnici před pražským hradem stranú západu slunečného, jakžto i dnešní den znamenie a škudliny znamenány mohú býti té jisté věci. Tovařistvo pak toho ukrutníka Boleslava bratrobivce svatého Václava ohavnú a mrzkú smrti zbiti a zhubeni jsú časy svými. Umučen a zabit jest svatý Václav od svého bratra Boleslava léto od narozenie Syna Božieho po devieti set letech a bez jednoho po třiechdcetech letech
