sě veselieše Hospodinu chválu vzdávajíce, že takými dary svój lid darovati ráčil, někteří pak nešlechetníci závistí mrzkú vzdvihli sě ku papežovi i osočili vévodu českého Břecislava papežovi, že by proti svatých otcóv ustavenie i proti právóm svatým těla tato svatá z Polsky vzal a do Čech přinesl. Pro kteréžto osočenie i vévoda i biskup pražský Severus od papeže biechu pohnáni listy papežovými, aby odpověděli před papežem, proč jsú takú smělost učiniti směli. Zatiem Břecislav poslal jest posly své rozličnými řečemi, kdy velmi múdře ku papežovi omlúvaje sě, že jest toho nižádnú marnosti ani kterú marnú smělosti učinil, jedinké dobrým úmyslem pro lidské spasenie a pro české zemi veliké utěšenie těla těchto dědicuov svatých do Prahy přinesl a s tú řeči prosili jsú milostného rozhřešenie pro tyto věci, ješto spáchali byli. Uslyšav pak papež jich očištěnie, prosby jich milostně jest uslyšal i přikázal, aby za dostiučiněnie vévoda Břecislav kanovnictvie z svého zemi udělal a okrasil, jakž toho slušie, z svého vlastnieho zbožie dobře nadané ve vší potřebě udělal, aby tu kanovníci lidé šlechetní a poctiví ustaveni byli, jenžto by Hospodina chválili v svatém čtení i v zpievání.
{Boleslavský kostel udělaný}textový orientátor
Poslové, když sě vrátiechu a tuto milostivú odpověd papežovu vévodě svému přinesu a jemu všecko pořádně vyprávěchu, co siré jim přihodilo, Břecislav radostně a mile to poselstvie uslyšav a přijem, kostel v Starém Boleslavie na břězi té vodě, ježto Labe řiekají, na čest Bohu a svatému Václavu mučeníku, v němžto někdy od svého bratra Boleslava zahuben byl, založil, udělal i okrasil a kanovnictvie ustavil. A tak přikázanie otce svatého, ješto jemu přikázáno bylo, všecko naplnil skutkem věrným, jakž i do dnešnieho dne každý to opatřiti móže.
Kterak Jindřich ciesař druhý poklad oný chtěl od Břecislava, ješto v Polště pobral, a proto v zemi vtrhl, kterak pak byl přemožen a potom dary okojen a o smrti mateře Břecslavovy a o smrti svatého Prokopa a o jiných věciech mnohých
{Osočen Břecislav před ciesařem}textový orientátor
Léta od narozenie Božieho po tisíci po třiechdcetech a desieti, když papež pro přenešenie těchto těl svatých z Břecislavem otec svatý milostně rozhřiešil, Jindřich ciesař druhý jménem tiem jmenovaný uslyšav, že veliké zbožie Břecislav pobral a do Čech sebú přinesl, hubeným a škaředým lakomstvím sveden jsa, posly a listy své ciesařské poslal jest k Břecislavovi do Čech, jemu přikazuje taky, aby ten jistý poklad, ješto u Polště sebral, v určeném času úplně navrátil, neb ciesaře s jeho vojskem čakal do Čech, že ten poklad od něho mocí chce vytisknúti. To když uslyše vévoda Břecislav a těm řečem srozumie, ciesařovi túto řeči jest odpověděl a řka:
{List poslaný o platu ciesařovu}textový orientátor
„Žádný ciesař, bez příroka a bez pohoršenie tvých listóv i tvých přikázaní toto tvé milosti vzkazuji, že já i moji přědci tobě i tvým náměstkóm ve všech spravedlných i sličných věcech poslušný byli smy vždycky i věrně smy sě nadrželi i nadržímy služby ciesařské stolice vždycky věrnie jsúce. Však vieš dobře, že Karel ciesař veliký někdy řečený syn Pipinóv krále franského za svého zdravie ustavil nám daň jednu platiti ciesařóm římským, jižto vždy dlužní smy, to jest sto a dvadceti volóv výborných a pět set hřieven střiebrných, kteréžto placenie věrně smy zachovali a toho smy nikdy nepřestúpili a mimo kteréžto ustavenie ciesaři žádný nenie hodné ani slušné, abychom k čemu tištěni byli neb v které břemě těšie porobeni v neznámé. Proněžto umřieti chceme, nežli v neznámú daň podnikneme a práci na sě bezprávnú vzieti.“
{Odpověd ciesařova}textový orientátor
Tu řeč ciesař uslyšav, odepsal opět zasě k němu, že mimo všecko dřěvnie právo, kterážkolivěk jsú, své přikázanie chce napřed naplněno jmieti anebo silnú ruku k tomu jej chce bezděky připuditi. A když vévoda Břecislav přikázaní ciesařovu ovšem nechtěl jest podvoliti, ciesař násilně velmi rozhněvav sě, veliké vojsko lidu shromáždil, a tak sám z svým
