Nebylo potřebí Spravedlivosti k slovuom a k řeči napomenúti, neb ta hned jakž Milosrdenství dokonala řeč svú, i řkúc zbor spravedlivých a jich národ poslušenství a milování: „Soudu otcova poslúchajte, synové milí, a ten čiňte, abyšte byli spaseni. Neb jest Buoh poctil otce v syních a soudu mateřina poctivý nález utvrdil nad syny. Kdo miluje Boha, modliti se bude za hříchy a zdrží se od nich i bude uslyšán ve dnech svého modlení. Jako ten, kdož poklady činí, takéž ten, kdož svú mateř ctí. Kdo ctí otce svého, bude utěšen v syních svých a v den modlení svého uslyšán bude, kdo ctí otce svého, za delší věk živ bude. A kdo poslouchá otce, rozvlažuje mateř svú, kdo se Boha bojí, ctí své rodiče a jakožto pánuom bude slúžiti těm, kdož jsú zrodili jej skutkem i řečí i vší trpělivosti. Cti otce svého, ať přijde tobě požehnání od Boha a jeho požehnání naposledy zůstane, požehnání otcovo potvrzuje domy synuov svých, ale proklínání mateřino boří z kořen základy. Nechlub se v pohanění otce svého, neb to není tvá chvála, ale hanba. Nebo chvála člověčí jest skrze otce svého a hanba synova otec beze cti. Synu, přijmi kmetictvo otce tvého a nermuť ho v životě jeho. Pakli zhyne na smysle, odpusť jemu a nepohrdaj jím pro svú sílu. Nebo almužna otcova nebude v zapomenutí neb pro hřích mateřin nebude tobě odplaceno dobrým a nespravedlivost bude tobě vzdělána a v den zámutka budeš připomenut a jako v jasno led, tak se rozplynú hříchové tvoji. Neb zlé slovo sobě obdrží, kdož opouští otce svého a jest prokletý od Boha, kdož rmútí svú matku. Synu, v krotkosti konaj skutky tvé a budeš od lidí milován velikou chválú. Čím jsi větší, ponižuj se ve všem a nalezneš před Bohem milost. Neb samého Boha jest veliká moc, však od pokorných bývá ctěn. Vyžších věcí sebe nehledaj a silnějších věcí sebe neptaj. Ale to, což jest Buoh tobě přikázal, mysl na to vždycky a na mnohé činy jeho ptaje se, nebudeš všetečný. Nebo není tobě potřebí viděti očima tvýma věci ty, kteréž sú před tebú zatajené. Na prázdné věci neptaj se mnohotvárně a ve mnohých činech nebývaj všetečný, nebo mnohé věci nad smysl lidský jsú ukázané a mnohé jest oklamalo jich domnění a v marnosti zadržalo jich smysl. Srdce tvrdé zle se bude míti naposledy. A kdo miluje zlú příhodu, zahyne v ní. Srdce křivé obtíží se v bolestech a hříšník přičiní hříchuov. V zboru pyšných nebude zdravý, neb proutek hřícha vykopán bude mezi nimi a neporozumějí. Srdce múdrého porozumíno bude v múdrosti a ucho dobré se vší žalostí poslúchati bude múdrosti. Srdce múdré a rozumné pozdrží se od hříchuov a v skutcích spravedlivých prospěch bude míti. Oheň hořící uhašuje voda a almužna protiví se hříchuom a Bůh jest opatřitel její, jenž navracuje milost a pamatuje ku posledku a v času svého padání nalezne utvrzení.“ I tento pád sestry, najmilejší sestry, naší i naše snad jest nemoc. {Z nemoci šesterý užitek}textový orientátor Neb z nemoci šesterý užitek pochází. První užitek, že od hříchuov uzdravuje, jakož v Přísloví mudřec dí: „Zmodrání ran setřeť zlost.“ Druhý užitek, že od budúcích hříchuov zachovává, jakož Ekleziastikus dí: „Nemoc tělesná střízlivú činí duši.“ Třetí užitek jest, že tělo krotí a duchu posilňuje, apoštol dí: „Když sem nemocen, tehdy sem najdostatečnější.“ Čtvrtý užitek jest, že z nemoci života potupení světa pochází. Job dí: „Tesklivá jest duše má nad životem mým.“ Pátý užitek jest, že cestu Bohu připravuje, jakož v Žaltáři dí: „Rozmnoženy jsú nemoci jich, a proto jsú přistúpili ke mně.“ Šestý užitek jest, že nemoc milosti Boží zjevné znamení ukazuje, jakož anjel Tobiášovi řekl, nebs vzácen byl Bohu, potřebí jest bylo, aby tebe pokušením skusil.
{Nemocem čtverým obyčejem přichází}textový orientátor Neb nemoc čtverým obyčejem tělesná přichází a ti i duši škodí. Najprvé
