Chytrost jakž vzala listy i jela, súcí oděná rúchem brunátným, i se vší čeledí svú a majíc s sebú jezdce a upřímo cestou jede k branám rajským a tu na cestě mnoho příhod pro zlé cesty měla. Ale pro to se nerozpáčila, až vždy dojela. Jakož potom uslyšíte.
Ale nedomnívaj se žádný, by po odchodu od stolice Boží Pravda s sestrami svými tak zanedbalé byly, by také o své při nic dále nerozmlúvaly, ani působily, neb řekly jsú: Sluší nám na naši při promluviti a to rozvážiti, co by nás potom potkati mohlo a k čemu naši při vésti chcem. Neb znáti muožem, že ne v jedněch slovích hned konec míti budem, ale v mnohých pohádkách. I jest hodné o to nám rozmluviti, abychom hotovy k tomu byly. I seděly sú v pokoji paní Pravdy pořádně po starších, jakož napřed položeno jest, každá na svém místě. A paní Pravda prosila jest sestr svých, řkúc: Milé sestry, račte mluviti lásky vaše a jáť poslechnu. „Neb chváliti tě budu, Hospodine, nebo rozhněvals se na mne, obrátila se jest prchlivost tvá i utěšils mě. Aj, Buoh, spasitel muoj, s doufáním činiti budu a nebudu se báti. Neb síla má a chvála má Hospodin a učiněn mi jest v spasení. Vážiti budete vody v radosti z studnic spasiteli. A díte v ten den: Chvalte Hospodina a volajte k jménu jeho. Oznamujte v lidu nálezky jeho, pomněte, že jest vysoko jméno jeho. Zpívajte Hospodinu, neb jest velebně učinil, zvěstujte to vší zemi. Raduj se a chval ty příbytku Sion, neb veliký uprostřed tebe svatý Izraheluov.“
