přemítá na mysli: Co bych se zpovídal, však se do něho zase navrátím. Třetí zámek jest stud hřícha, když člověk přemítá na mysli: Budu li se zpovědati a vyznám na se ten hřích a zvědí jej na mne, hanba má veliká a přáteli rozhněvám a kdo ví, co mi se proto stane. Ale nemysli takový hubený, že lehčeji se zde před jedním zvlášť styděti, než v den soudný přede vší říší nebeskú i ďábelskú, neb tehdy budou zjeveny všech lidí hříchové. Čtvrtý zámek jest libost neb kochání v hříších, kdež přemítá na mysli: Ostanu li toho hřícha, mnoho veselé zbudú, ale nemysli, že po tak krátké radosti a kochání bude věčný pláč a škřehot zubuov. Jakož Job dí: „Držeti budou húsle a okamžení vstúpí do pekla.“
{Sedm klíčů Pán Bůh má}textový orientátor Ale Pán Buoh má sedm klíčuov k těm zámkuom, jimiž otvírá ústa hříšného k vyznání hříchuom, o nichž knihách Zjevení psáno stojí: „Jenž má klíč, kterýmž otvírá a žádný nezavírá aneb nezavře a zavře, jenž nižádný neotevře.“ Totiž mocný otevříti smysl rozum Písma svatého. První klíč, jímž Kristus otvírá ústa hříšného vnitřním vdechnutím, totiž když člověk přemítá, řka: A jak jsem hřešil, a jak množství hříchuov mám a nic dobrého nedělám, umru li, tak strach zatracení. A vím, že umříti mám a nic jistčího nežli smrt a nic nejistčího, jako hodina smrti. Neb jakož dí doktor: „Velmi snadně všecko potupí, kdož smrt vždycky na paměti má.“ Druhý klíč jest hořkost mysli. Ktož na Boží umučení zpomíná a přemyšluje, že Kristus musel trpěti a tak vjíti do své slávy, nic zlého neučiniv. A my zlé činíc, kterak bez utrpení tam jíti můžem. Třetí klíč jest svědomí hříchuov, když člověk na mysli přemítá, vím, že v den soudný přede všemi hříchové moji oznámeny budú. Čtvrtý klíč, když se přemítá, že v čem se kocháme, brzo mine, a potom toho věčná odplata. Pátý klíč, kterak za malé úsilé veliká radost člověku bude. Šestý klíč, když člověk přemítá, s kterým králem kralovati bude, ješto tito v světě králové nic k tomu přirovnaného nemají, neb co zde smejšlejí, to z nějakého malého vtipu jim půjčeného se děje, ale vtipu jeho nižádný dosáhnúti nemuož. Sedmý klíč jest nepohnutí spravedlivostí, jímž tupí Buoh všecky hříšné, kteříž zde nechtí hříchuov zuostati. Když to člověk na mysli přemítá, že Kristus, soudce, nebude přemožen v soudě svém dary, ani přízní, ani pochlebenstvím, ani kterou hrůzou a hněvem. A tak by možné bylo, že by Panna Maria i se všemi svatými plakali, jeho spravedlivost přemožena nebude moci býti. Jakož Baruch prorok dí: „Všemohúcího Pána nižádný dary nemuož porušiti, neb spravedlivý jest, ani životem přetrvati, neb věčný jest, ani se jeho v městě ukrýti, neb všudy jest, ani silou neb mocí přemoci, neb najjasnější jest.“ {Klíčů opět sedm proti smrtedlným hříchuom}textový orientátor Ale ďábel i jiných sedm zámkuov má, jimiž zavírá dvéře hříšnému. Ale proti těm zámkuom, kteří jsú hříchové smrtedlní, jest sedm klíčuov v paměti člověka každého. První klíč jest trnová koruna, když na ní pomní, že z ní teče nám pokora, že Kristus nakloniv v ní hlavy pro spasení naše, ten klíč jest proti pýše. Druhý klíč jest, když pomní se na jeho pro nás zmrskání, ten jest proti smilství. Třetí, húba, s kterýž napájen jest octem s žlučí, ten jest proti obžerství. Čtvrtý klíč jest kopí, kteréž jest proti závisti. Pátý klíč jest hřebík pravé ruky, ten jest proti lakomství. Šestý klíč jest levé ruky hřebík, ten jest proti hněvu. Sedmý klíč jest hřebík nožný, kterýmž se ukazuje nám, abychom po něm v horlivosti milosti běželi, ten jest proti lenosti.
{Sedm zvláštností morských a hříchuov smrtedlných}textový orientátor Neb smrtedlní hříchové jsou jako moře a má v sobě sedm zvláštností. První, že se vždy nahoru dme, to se znamená pýcha. Druhé, všecko požírá a hltá v se, to se znamenává lakomství. Třetí, že píny veliké má a vždy se pění u krajuov, to se znamenává smilství. Čtvrté, že jest modré a zsinalé proti jiným vodám a jest slané, tím se znamená závist. Páté, že tápá a béře, převracující v vlnách, tím se znamenává obžerstvo. Šesté, že v sobě nic mrtvého netrpí, tím se znamenává
