„Když duch nečistý vyjde od člověka, že se túlá a zase vracuje, nalézá jej chvoštištěm umetený. A navrátě přijímá sedm horších duchuov sebe, i budou člověka toho horší věci prvních.“ Ale má jemu hřích a cnosti rovnati, v kterém užitku jsú cnosti a v které škodě hříchové. {Proti každému hříchu jest cnost}textový orientátor Neb proti každému hříchu jest cnost, pokora proti pýše, bázeň proti marné chvále, poddání proti reptání, poddanost proti závisti, štědrost proti nenávisti, svobodné trestání proti hněvu, trpělivost proti pýše, tichost proti protivenství, radost proti oplzlosti, čistota proti lakomství, štědrost proti zatvrzení, nevinnost proti lsti a krádeži, víra proti falši a lži, pravda proti obžerství, skrovnost proti blekotnosti mlčení. Neb jakož dí apoštol, že tělo žádá proti duchu a tak se sobě vespolek protiví, neb dí: „Ač duchem tělesné skutky umrtvíme, živi budeme.“ {Cnostmi hříchy umořiti máme}textový orientátor Protož kdož chce s Kristem přebývati, cnostmi všecky hříchy máme umořiti, láskú mocně nenávist, radostí zabí truchlost, pokojností zhas búřky, trpělivostí umoř protivenství, dobrotou zabí zlost, tichotú zhas pýchu, zdrželivostí zabí nečistotu. A jestliže tímto řádem skutky tělesné umrtvujeme a bez pochybení věčné radosti s anjely užívati budeme. Protož pomni, že jsi popel a prach země, a v popel a prach se obrátíš, ač jsi a býti chceš, co jiné nad to jediné se tolikéž pokoříš. Jako se výšíš, zajisté vše straceno, zdaliž jsi vyžší než první anjel, zdali si světlejší zde na zemi nežli byl Luciper na nebi. Poněvadž on z takového povýšení pro pýchu upadl, kterak ty do takové výsosti z nízkosti skrze pýchu vstúpiti chceš, ještě nepodobnější úmysl béřeš, zde na zemi, než on v nebi bral, neb ty zde, dokudž jsi živá, pýchu držíš, o kteréž mudřec dí: „Tělo, jenž porušeno bude, obtěžuje duši.“ Protož jestliže hvězda nebeská, kteráž ráno vychází, stratila jest světlost svú, kterak ty temná jsúcí, skrze pýchu na té hoře světlé býti chceš a svítiti? {Světlo praví}textový orientátor Protož slyš, co světlo dí: „Kdo mne následuje, nechodí v temnostech.“ A v čem má světlo následováno býti, hned učí, řka: „Učte se ode mne, že já tichý sem a pokorného srdce a naleznete odpočinutí.“
Slyš, nadutá pýcho, slyš ještě řkúcího mistra pokoru. Všeliký jenž se povyšuje, ponížen bude. A prorok Izaiáš dí: „Na kom odpočine duch muoj? Jediné na pokorném a tichém a ješto se bojí řečí mých.“ Apoštol k Filipenským dí: „Sám sebe ponížil a s sebú služebníka přijal.“ A poněvadž takovú pokorú se ponížila božská velebnost i co pýcha jiného jest než hubenství lidem a pýcha mnoho zlého činí. {Pýcha činí desatero zlé}textový orientátor Najprvé, co jest Boží, to sobě připisuje. Proti tomu dí Izajáš v osobě Boží: „Slávy mé jinému nedám.“ Druhé, že činí v člověku zatajení, jakož faraon učinil, taje v sobě zlost a myšlení proti Bohu a jeho lidu izrahelskému, též chór jeho tovarystvem. Třetí, že člověka proměňuje v šelmu, jako Nabochodonozora obrátila jest v vola. Čtvrté, že zamítá na zatracení, jako Izajáš prorok dí: „Kterak jsi upadl Lucipeře s nebes, jenž si ráno vycházel?“ Páté, že posilňuje všech jiných hříchuov, o tom mudřec v Ekleziastiku dí: „Počátek všech hříchuov jest pýcha a kdož se jí bude přidržeti, naplněn bude zlořečenstvím a postihne jej na skončení.“ Šesté, že zjednává ponížení, jakož Kristus dí: „Když budeš na svadbu pozván, nesedaj na najvyžším místě. Ať nedějí sseď doluov a budeš s hanbou poslední místo držeti.“ Opět Ekleziastikus dí: „Stolice knížat pyšných zkazil a seděti kázal tichým za ně.“ Sedmé, že zbuzuje sváry, o tom ve Čtení Lukáš píše: „Stal se svár mezi učedlníky, kdo by se zdál z nich vyžší býti.“ Osmé, že uhání zatracené v den soudný o tom v Knihách Múdrosti: „Co nám prospěla pýcha naše a chlouba zboží? Všecko to minulo jako stín.“
