hněv, neb hněv nic trpěti nemuož. Sedmá zvláštnost, že vždy na jednom místě jest a neteče nikam, to se znamenává lenost. Protož kdož jsú v hříších smrtedlných, ti jsú vždycky na moři a na moři kdož jest, ten jest v nebezpečenství. {Ďábel od zpovědi odvodí v sedmi věcech}textový orientátor Neb i v sedmi věcech ďábel odvodí člověka od zpovědi. První jest stud, jakož máme příklad na Adamovi, kterýž se jest skryl a pro stud chtěl skrýti hřích svuoj. Tím jest zaslúžil, že jeho hřích všemu světu zjeven byl a jest. Tak se stane těm, kteříž pro stud kryjí hříchuov svých, že v den soudný všickni hříchové jich zjeveni budou všemu tvoru Božímu. Neb Lukáš evangelista dí: „Nic není skryto, by nebylo zjeveno.“ Druhá věc jest bázeň, jakož mudřec dí: „Kdož se bojí zimy, spadne naň sníh, neb se bojí velikého pokání a utrpení pro hříchy, i nesmějí hříchuov svých se vyznati, těm se stane jako služebníku Elizeovu, kterýž byl poražen malomocenstvím pekelným.“ Třetí věc jest milování a libost hříchu, neb nikdy pro milost hříchu opuštění vyznání jeho, řkúce: Jakž jej vyznati a pověděti mám? {Nabochodonozor čtverú zlost ukázal}textový orientátor Takovým též se stane, jako králi Sedechiášovi, o němž psáno jest v knihách Královských, když jej král babylonský, Nabochodonozor, jak čtverú jemu zlost a zámutek ukázal. První, že před ním syny jeho zbil. Druhé, že jemu oči vyvrhl. Třetí, jej svázal a s sebú nesl. Čtvrté v žalář vsadil. Tak se stane těm v pekle, neb čtverú věc zlú činí hřích člověku, tak jako Nabochodonozor Sedechiášovi. První zlé, že jej jme a jím tak vládne, jakž chce, syny jeho před ním ztepe. Dobré cnosti a skutky, neb proti každé cnosti hřích jemu přivodí. Druhé, že mu vymítá oči, aby radši na zlé než na dobré hleděl, na zemské než na nebeské, odjímaje jemu bázeň Boží. Třetí, hřích svazuje duše zlými obyčeji, neb obyčeje s těžkostí ostane. Čtvrté, že jej vkládá u vězení v Babyloně konečného nekání, neb Babylon se vykládá hanba, protož pro hanbu se zde nekaje a tam věčnú hanbu za to míti bude, neb zúfá, a tak se jemu stane jako Kajnovi. {K zpovědi právo čtvero záleží}textový orientátor Ale k pravé zpovědi čtverá věc jest potřebí, totiž aby byla hořká, pospěšná celá a čistá.
A znamenité hořkosti jest patero. První, stud, neb stud jest veliká muka, neb kdož se stydí pro Krista, bývá hoden milosrdenství. Druhé, pokora, o níž Petr apoštol dí: „Pokořte se pod mocnú ruku Boží.“ Třetí, jsú slzy neb pláč, jakož Jeremiáš dí: „Vyved jako proud slzí přes den a přes noc a nedaj sobě odpočinutí, ani také mlč zřetedlnice tvých očí.“ V Žaltáři prorok dí: „Klopotný potok obveseluje město Boží.“ Totiž potok slz obveseluje zvolené Boží, jimiž jest Pán Buoh ohrazen jako zdí. Čtvrté, síla toho máme ve Čtení důvod na Marii Magdaléně, že tak jest silně milovala Pána Ježíše, že vší hanby světské odvážila se pro vyznání svých hříchuov. Páté, hotovost poslušenství k utrpení za hříchy. Jakož máme příklad na Pánu Ježíši, že tak Otce byl poslušen pro nás, až do smrti kříže, že byl na všech údech hanebně obnažen. Druhá, má býti pospěšná, jakož v Ekleziastiku mudřec dí: „Nedli obrátiti se ku Pánu Bohu a neodtahuj den ode dne, neb rychle hněv jeho přijde a v čas pomsty rozptýlí tě.“
{K zpovědi pospěšiti}textový orientátor I má člověk pospěšiti zpovědí pro paterú věc. První, pro nejistú hodinu smrti, jakož v Zákoně psáno: „Přijdeť Pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje a v hodinu, kterúž nezví a rozdělíť jej a díl jeho položíť s nevěrnými.“ Druhé proto, že kdož v hříchu dlí, vždy shromažďuje víc hříchuov a za to muku k muce. Potom dí evangelista v Zjevení: „Kdož smrdí, smrdiž ještě.“ Neb Pán Buoh již opouští hříšného člověka a ďábel se v něho uvazuje a tak jich víc přikládá. Neb když skrze pokání nebude shlazen, i hned k jinému se přitáhne.
