napřed, aby ta svátost z platuov a nadání obětována byla. Mnohé kostely i oltáře jsi způsobila, ješto ta svátost toliko pro samú živnost, aby ten kněz pravíc, že se tu obětuje za živé i za mrtvé, a k žádnému rozdávání, ani přistupování zkušených lidí a jich duší spasení, toho se neděje, než k holé oběti a odříkání modliteb při tom postavených, od času nezřízených kněží, o nichž doktor dí při své smrti, jakož slova jeho Eusebius sepsal řka: „I kolik dnes kněží na svatém oltáři tě jedí a pěstují ústy a rukama poškvrněnýma, jako maso ptačí neb dobytčí, ješto té noci ženských oplzlostí a poškvrn nestúdných požívali.“ Spíš li či bdíš Pane, jestli ta obět tobě líbezná a vzácná, nikoli leč by byl pomahač hříšníkuov.
{Mše pro kostkaře, ožralce, smilníky říkají}textový orientátor I mají li ti tu obět obětovati, proti nimž doktor mluví, nad to mnozí, ledva co čtú, při mši textu psanému rozumějí a mnozí nerozumějíc sotva, mnozí nechajíc de temporecizojazyčný text. Totiž o času z peněz jiné mše čtú, mnozí pro kostkaře, smilníky, ožralce svými mšemi do poledne čekají pánuov svých, víc k té oběti se času zmeškání bojíce, než Boží. A tak tu svátost zlehčili jsú, aby večeře Páně lidem k vuoli, ale ne Bohu k chvále, se dála, za peníze prodávala, ne vzácnost byla, než v jakýs obyčej položena. Tu se sluší báti slov v Zjevení položených, kdež se dí: „Svědectví já vydávám každému, kdož slyší slova proroctví knih těchto, že přiloží li kdo k těmto věcem, přiložíť Buoh na něho ran nepsaných v těchto knihách. Pakli kdo ujme slov knih těchto, ujmeť Bůh dílu jeho z knih života a z města svatého a z těch věcí, kteréž jsú napsány v těchto knihách.“ {Smělost nad stvořitele smýšleti}textový orientátor Protož které smělosti má býti kdo a neb které stvoření by mělo nad svého stvořitele smýšleti a nad to víc ustanoviti, než on o svém tělu ustavil, když se vtěliti ráčil skrze slovo panny, čistoty, moci Ducha svatého, bez semene mužského, přijal tělo útrpné, bolestné, pracné a smrtedlné. Opět tělo své ku pamatování své smrti a našeho posilnění a obživení z chleba a vína svú krev spůsobiti ráčil, oslavené, netrpělivé a tak, jakž první v panně, takéž i v chlebě i v oslavnosti své, má tu svú moc, jakž ráčí. V jehož moc i múdrost nemá saháno býti, ani víc smýšleno, jakž při čem slova svatého Čtení ukazují, ani nižší ani vyžší poctivosti, vážnosti, i lehkosti činiti nemáme, než podlé slov milosti jeho. A kdož víc kde hýbe tím a dále smyslí mimo slova předmluvená, v všetečnost upadují a nerozsuzují těla Páně. {Svátosti k nemocným po ryncích choditi}textový orientátor I toli jest ta svátost kostelní, aby hned tomu, kdož požádá buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, podána měla býti a s ní přes ryňk běžíno a túláno býti, žádného dojištění, pokání, hříchuov želení, ani zkrúšení nemuož pokázáno býti, než stonání a křičení auve, auve. Ano pro bolest nemoci se neví, rozum a smysl nemocného kam vrci, neb obrátiti k lékařům li, aby k zdraví pomohli, či k zboží, jak je rozděliti má, aby se o ně po něm nevadili a nemilí nepožili toho, či o duši a skrušení v takovém roztržení. Tu přijdou kněží s tou svátostí, tak lehce dařiti ji budou a jí posluhovati, nerozvážíc, nač ji podati mají. Ješto Pán Ježíš Kristus nedal jest jim, ani půjčil té moci k tomu na nezřízených místech, v údech církve své, v živých chrámích, o nichž se dí: „Vy chrám Boží jste a chrám Ducha svatého.“ A pro potřebu spasení samého se a v poznáních jiných svědomí toho chrámu hodného přijímání. Teď ti mají velmi se báti slova Pána Ježíše, kteréž řekl k Pilátovi: „Kdo mne Tobě dal, větší hřích má.“ Proč s vážností a péčí má ta svátost kostelní rozdávána býti a s ní posluhováno býti. Poněvadž Pán Ježíš čistá místa důvodně svému tělu vyvoloval, jakož napřed dotčeno pannú čistú myslí i skutkem nepoškvrněnú, chléb dobrořečený a hrob, v němž žádný nebyl položen. Má toho i od církve hledáno býti, aby mrzuté nádoby a smrdutý pokoj té svátosti nedávali k pochování a obývání. Aniž ta svátost při obětování neb dobrořečení, totiž posvěcení samú mocí kněžskú, se působí a jedná, neb v prostředním obrácení kněžském před oltářem, kteréž jest třetí od početí mše a skonání,
