Bože, neb jsú vešly vody až do duše mé.“ I slibovati jemu bude po smrti za výprosu jeho hříchu a odpuštění. Nepředloživ jemu bohatce, kterýž jsa živ, nechtěl dobře činiti. Prosil Abraama, aby jemu krůpi vody na obvlažení jazyku Lazara s prstu dopustil přijíti, pustiti a svlažiti. Neb k bratrům jeho sedmi poslati, aby jim zvěstoval a snad tepruv chtěl, aby zaň prosili. Kdež jemu Abrahamem povědíno, že za svého času a životu bral jest dobré věci od zboží svého, a cíl daleký uložen mezi nimi jest. By takoví vozataji a mazači vozuov v čas vozy mazali a je v rejd strojili, nikdy by vozuov těch, na nichž spíže k doplnění kůrův andělských vezena má býti, kol k zkažení nepřepustili, aniž by se na zlých cestách převráceli. Roky a časy jim ku pokání prodlení odkládajíce, lehce vážíce cestu úzkú, o níž Pán Kristus řekl, že úzká jest a málo jich, jenž jí jdú. Protož to mazání víc k duši přísluší, než tělu tělesnému. I znáti muožeš, že samého žehnání bez napomínání k skrušení a obecné modlitby v živnosti podlé slov apoštola, kdež dí: „Modlte se, bratří, jedni za druhé.“ Nic platno není, neb dokavadž jest člověk v témž těle, duši maje, v kterémž ji zavedl, v témž těle sprostiti muože. Jakož David učinil, Petr i všickni apoštolé, kteříž jsú podlé Kristova jim proroctví a propovědění nad ně pohoršení měli i jiní mnozí pokání činili a ty sprostili i lotr na kříži vise. Než jakž smrt zachvátí, již umíráš, k soudu podlé skutku každého, i kterací soudce a rozeznávači budou tam, takoví li jako Abraham mezi Lazerem a Bohatcem, či jiní. To při tom buď, jakž míti Buoh ráčí, až do soudu příštího Pána Ježíše Krista. Protož ta svátost ne samých kněží toliko jest a kostelní jako všech obecní. K témuž napomínám a mazání všech duchovní jest a nemocným na duši, zvlášť i na těle péči mají. Neb tak svátosti kostelní řečené, totiž církve, býti mají, kteréž duše nezabíjejí, ale obživují.
{O tělu Páně}textový orientátor K šesté svátosti kostelní opět pravím, kteráž jest posluhování večeře Kristovy, kterúž svátost k posilnění člověku Pán Ježíš Kristus na večeři své ustavil, již posilnění má každý člověk k svému spasení míti. Písmo o té svátosti samo jisté jest, ve Čtení všech čtyř evangelistů a k tomu svědectví všech apoštolův, jakož pašije svědčí, že když k nim Pán Ježíš mluvil, všecka slova za večeři, že jim pověděl: By jinak bylo, pověděl bych vám, jehož řeči svědectví vydaly, řkúce: „Již zjevně mluvíš a žádného přísloví nepravíš. Věříme, že v sobě slova života máš a všecko víš a není potřebí tebe tázati.“ O té svátosti mluvil jest Kristus prvé v přísloví, jakož evangelista píše v šesté kapitole: „Řekl Ježíš učedlníkuom svým a zástupuom židovským: Jistě pravím vám, ač kdo nebude jísti těla mého a krve mé píti, nebude míti života věčného.“ Hned tu řekli: „Kterak tento bude moci sám se řezati a své tělo nám dáti jísti a krev píti?“ Tvrdá jest řeč toto, kterýž jich úmyslu a sprostnosti a výklad učinil, řka: „Chléb, kterýž já dám vám, tělo jest mé za život světa. A právě já sem chléb živý, kterýž jsem s nebe sstúpil.“ „Ne jako otcové vaši, kteříž jedli sú mannu na poušti a zemřeli jsú. Ale kdož jísti bude, chléb tento, živ bude na věky.“ {Poslední večeře}textový orientátor Tu o té svátosti předpověděl, že ji chce dáti po mnohém času a svých skutcích, maje již na smrt jíti. Na poslední dotčené večeři sedě s svými apoštoly, počal skutek předpověděný řečí i činiti. „Vzem chléb, lámal, dobrořečil a dal jim, řka: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude. A vzem kalich, řekl: Píte z toho všickni, toť jest krev má, Nového zákona v mé krvi, kteráž za mnohé bude vylita k odpuštění hříchuom.“ „A kolikrát koli jísti budete chléb tento a kalich píti, smrt mú pamatovati budete, až i přijdu.“ Tu Pán Kristus předpovědění své o té svátosti, že ji dáti chtěl, již v skutku dokonal
