nynie vidí, nevieme, aneb kto jest otevřel oči jeho, myť nevieme. Těžte se ho, létať má, nechť sám za se mluví.“ J9,22 To řekli rodičové jeho, že se báli Židóv. Neb se již byli spikli Židé, vyznal li by kto jeho Kristem, aby byl vyobcován. J9,23 Protož sú řekli rodičové jeho: „Máť léta, jeho těžte.“ J9,24 Tehdy zavolali opět člověka, jenž byl slepý, a řekli jemu: „Daj chválu bohu, my vieme, že člověk tento hřiešný jest.“ J9,25 Tehdy řekl on: „Jest li hřiešný, neviem, jedno viem, že když sem byl slep, již nynie vidím.“ J9,26 I řekli jemu: „Co jest učinil tobě? Kterak jest otevřel oči?“ J9,27 Odpověděl jim: „Pověděl sem vám již a slyšeli ste, což ještě chcete slyšeti? Zdali i vy chcete učedlníci jeho býti?“ J9,28 Zlořečili jemu a řekli: „Ty sám učedlníkem jeho buď, my sme učedlníci Mojžiešovi. J9,29 My vieme, že Mojžiešovi mluvil jest buoh, ale tohoto nevieme, odkud jest.“ J9,30 Odpověděl ten člověk: „V tom zajisté divné jest, že vy neviete, odkud by byl, a otevřel jest oči mé. J9,31 Ale vieme, že buoh hřiešných neslyší, ale jest li kto ctitel boží a vuoli jeho činí, tohoť slyší. J9,32 Od věku nenie slýcháno, aby kto otevřel oči slepého narozeného. J9,33 Byť tento nebyl od boha, nemohl by ničehož učiniti.“ J9,34 Odpověděli a řekli jemu: „V hřiešiech vešken si se narodil, a ty nás učíš?“ I vyhnali jeho ven.

J9,35 I slyšal Ježíš, že sú jej vyhnali ven, a když jej nalezl, řekl jemu: „Věříš li ty v syna božieho?“ J9,36 Odpověděl on a řekl: „Kto jest, pane, abych uvěřil v něho?“ J9,37 I řekl jemu Ježíš: „I viděl si ho, a jenž mluví s tebú, onť jest.“ J9,38 A on vece: „Věřím, pane,“ a padna klaněl se jemu. J9,39 I řekl jemu Ježíš: „Na súd sem já přišel na tento svět, aby ti, kteříž nevidie, viděli, a kteříž vidie, slepí byli.“ J9,40 To uslyšeli zákonníci, kteříž s ním byli, a řekli jemu: „Zdaliž i my slepí jsme?“ J9,41 Řekl jim Ježíš: „Byšte slepí byli, hřiechu byšte neměli. Ale nynie pravíte, že vidíme, protož hřiech váš zuostává.“

Kapitola X.

J10,1 „Jistě, jistě pravím vám, ktož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vstupuje jinudy, ten zloděj jest a lotr. J10,2 Ale kto vchází skrze dveře, pastýř jest ovcí. J10,3 Tomuť vrátný otvierá a ovce hlas jeho slyšie a vlastnie ovce volá zejména a vyvodí je. J10,4 A když vlastnie ovce vypustí, před nimi jde a ovce ho následují, neb znají hlas jeho. J10,5 Ale cizieho nenásledují, ale utiekají od něho, neb neznají hlasuov cizích.“ J10,6 To příslovie pověděl jim Ježíš, ale oni nesrozuměli, co by jim mluvil. J10,7 Tehdy opět řekl jim Ježíš: „Jistě, jistě pravímť vám, že já sem dveře ovcí. J10,8 Všickni, což jich koli přišlo, zlodějie sú a lotři. Ale neslyšelyť sú jich ovce. J10,9 Já sem dveře. Skrze mě vejde li kto, spasen bude a vejde a vynde a pastvu nalezne. J10,10 Zloděj nepřicházie, jediné aby kradl a mordoval a zahubil. Jáť sem přišel, aby život měli a hojnějí aby měli. J10,11 Jáť sem pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svú pokládá za ovce své. J10,12 Ale nájemník, a ješto nenie pastýř, jehož nejsú ovce vlastnie, vida vlka, an jde, i opúštie ovce a utieká a vlk lapá a rozhánie ovce. J10,13 Nájemník pak utieká, neb nájemník jest a nic mu nenie do ovcí. J10,14 Já sem pastýř dobrý a známť ovce své a znajíť mě mé. J10,15 Jakož mě zná otec, i já znám otce a duši svú pokládám za své ovce. J10,16 A jiné ovce mám, kteréž nejsú z tohoto ovčince, i tyť musím přivésti. A hlas muoj slyšeti budú a budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. J10,17 Protož mě otec miluje, že já pokládám duši svú, abych opět vzal ji. J10,18 Nižádný jie nevezme ode mne, ale já pokládám sám od sebe. Moc mám položiti duši svú a moc mám opět vzieti ji. To přikázanie vzal sem od otce svého.“

J10,19 I stalo se jest opět rozdělenie mezi Židy pro řeči tyto.