umřel. J11,22 Ale i nynie viem, že což koli požádáš od boha, dá tobě buoh.“ J11,23 Die jie Ježíš: „Vstaneť bratr tvuoj.“ J11,24 Vece jemu Marta: „Viem, že vstane při vzkřiešení v den poslední.“ J11,25 Die jie Ježíš: „Já sem vzkřiešenie i život. Kto věří v mě, byť pak také umřel, živť bude J11,26 a každý, kto jest živ a věří v mě, neumřeť na věky. Věříš liž tomu?“ J11,27 Vece jemu: „Ovšem, pane, já sem uvěřila, že ty si Kristus, syn boha živého, jenž je na tento svět přišel.“ J11,28 A když to řekla, odešla jest a zavolala Marije, sestry své, tajně řkúci: „Mistr zde jest a volá tě.“ J11,29 A ona, jakž uslyšela, vstala rychle a šla k němu, J11,30 neb ještě Ježíš nebyl přišel do kaštelu, ale byl ještě na tom miestě, kdežto vyběhla proti němu Marta. J11,31 Tehdy Židé, kteří s ní byli v domu a těšili ji, když uzřeli Mariji, že by rychle vstala a vyšla, šli sú za ní řkúce, že jde k hrobu, aby tam plakala. J11,32 Ale Maria, když přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho a řekla jemu: „Pane, by ty byl zde, bratr muoj byl by neumřel.“ J11,33 Tehdy Ježíš, když uzřel, ana pláče, i Židy, kteří byli s ní přišli, ani pláčí, zastonal duchem a zarmútil sám se J11,34 i řekl: „Kde ste jej položili?“ Řkú jemu: „Pane, poď a viz.“ J11,35 I zaplakal Ježíš. J11,36 Tehda řekli Židé: „Hle, kterak jest ho miloval!“ J11,37 Někteří pak z nich řekli: „Nemoh liž jest tento, jenž odevřel oči slepého narozeného, učiniti, aby tento neumřel?“ J11,38 Tehdy opět Ježíš zařvav sám v sobě, přišel k hrobu, kdež bieše jeskyně a kámen byl položen na ni. J11,39 Vece Ježíš: „Zdvihněte kámen.“ Die jemu Marta, sestra toho, jenž byl umřel: „Pane, jižť smrdí, neb čtyři dni v hrobě jest.“ J11,40 Vece jie Ježíš: „Všakť sem řekl tobě, že budeš li věřiti, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy zdvihli kámen. A Ježíš pozdvihl zhuoru očí i řekl: „Otče, dieky činím tobě, že si mě slyšel. J11,42 Já zajisté viem, že ty mě vždycky slyšíš, ale pro lid, kterýž okolo stojí, řekl sem, aby uvěřili, že ty si mě poslal.“ J11,43 To když pověděl, zavolal hlasem velikým: „Lazaře, poď ven!“ J11,44 A ihned vyšel, jenž byl umřel, jsa obvázán na rukú i na nohách prostěradlky, a tvář jeho rúchú byla přikryta. Die jim Ježíš: „Rozvěžtež jej a nechte, ať otejde.“ J11,45 Tehdy mnozí z Židuov, kteří byli přišli k Mariji a k Martě a viděli, co jest učinil, uvěřili v něho. J11,46 Někteří pak z nich otešli k zákonníkóm a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
J11,47 Tehda sebrali biskupové a zákonníci radu proti Ježíšovi a praviechu: „Co činíme, že tento člověk divy mnohé činí? J11,48 Necháme li ho tak, všickni uvěřie v něho i přijdú Římané a otejmú miesto naše i lid.“ J11,49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, když bieše biskupem toho léta, řekl jim: „Vy neviete ničehéhož J11,50 ani se domýšlíte, že užitečné jest vám, aby jeden člověk umřel za lid, aby vešken lid nezahynul.“ J11,51 Ale toho jest neřekl sám od sebe, ale že byl biskupem léta toho, prorokoval jest, že jest měl umřieti za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby syny božie, ješto byli rozptýleni, shromaždil v jedno. J11,53 Protož od toho dne myslili sú, aby jej zabili.
J11,54 Ježíš pak již nechodil zjevně u Židuov, ale odšel do krajiny podlé púště, do města, jenž slove Efrem, a tu jest bydlil s učedlníky svými. J11,55 Bieše také blízko velika noc židovská. I vstúpili mnozí do Jeruzaléma z krajiny před velikú nocí, aby sebe posvětili. J11,56 Tehdy hledali Ježíše a rozmlúvali vespolek, v chrámě stojiece: „Co mníte, že nepřijde ke dni slavnému?“ Biskupové pak a zákoníci dali byli rozkázanie: Zvěděl li by kto, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Kapitola XII.
J12,1 Před šesti pak dni velikonočními přijide Ježíš do Betanie, kdež byl Lazar umřel, jehož jest vzkřiesil Ježíš.
