aby se řeč Izaiáše proroka naplnila, kterú jest pravil: Pane, kto uvěřil slyšení našemu a rameno páně komu jest zjeveno? J12,39 Proto sú nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl: J12,40 Oslepila jest zlost oči jich a zatvrdila srdce jich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil. J12,41 To jest řekl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
J12,42 Ale však mnozí z kniežat uvěřili sú v něho, ale pro zákonníky nevyznávali, aby z školy nebyli vyhnáni, J12,43 neb milovali chválu lidskú viece nežli chválu boží. J12,44 Ježíš pak zavolal a řekl: „Kto věří v mě, ne v mě věří, ale v toho, jenž mě jest poslal. J12,45 A ktož vidí mě, vidí toho, jenž mě poslal. J12,46 Já světlo na svět sem přišel, aby každý, ktož věří v mě, ve tmách nezuostal. J12,47 A slyší li kto slova má a nebude jich ostřiehati, já nesúdím ho. Neb nepřišel sem, abych súdil svět, ale abych spasen učinil svět. J12,48 Ktož mnú pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kto by jej súdil. Řeč, kterú sem já mluvil, tať jej súditi bude v najposlednější den, J12,49 neb já od sebe samého sem nemluvil, ale jenž mě jest poslal, otec, on mi přikázanie dal, co bych pravil a co bych mluvil. J12,50 A viem, že přikázanie jeho jest život věčný. Protož které věci já mluvím, jakož mi pověděl otec, tak mluvím.“
Kapitola XIII.
J13,1 Přede dnem pak slavným velikonočním věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel s tohoto světa k otci, když jest miloval své, kteříž byli na světě, až do konce jest je miloval. J13,2 A když večeřeli, tehdy ďábel vpustil v srdce Jidášovo, aby jej zradil Jidáš Šimona Škariotského, J13,3 věda pak Ježíš, že všecky věci dal jemu otec v ruce a že od boha vyšel a k bohu se béře, J13,4 vstal od večeře a složil rúcho své, a vzav prostěradlo, přepásal se. J13,5 Potom nalil vody do medenice i počal umývati nohy učedlníkuov svých a vytierati prostěradlem, jímž byl přepásán. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I řekl jemu Petr: „Pane, ty mi myješ nohy?“ J13,7 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: „Co já činím, ty nevieš nynie, ale zvieš potom.“ J13,8 Die jemu Petr: „Nebudeš mi mýti noh na věky!“ Odpověděl jemu Ježíš: „Neumyji li tebe, nebudeš mieti dielu se mnú.“ J13,9 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce, i hlavu.“ J13,10 Die jemu Ježíš: „Kto jest umyt, nepotřebuje, jediné aby nohy umyl, neb jesti čist vešken. I vy čisti ste, ale ne všickni.“ J13,11 Neb jest věděl, kto by byl, jenž ho měl zraditi. Protož jest řekl: Nejste čisti všickni. J13,12 Když pak umyl nohy jich, vzal jest rúcho své, a posadiv se za stuol, opět řekl jim: „Viete li, co sem učinil vám? J13,13 Vy řiekáte mi mistře a pane, a dobře pravíte, jsemť zajisté. J13,14 Protož poněvadž já umyl sem nohy vaše, pán a mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati. J13,15 Příklad zajisté dal sem vám, abyšte jakož sem já učinil, i vy též činili. J13,16 Jistě, jistě pravím vám, nenie služebník větší nad pána svého ani posel větší nežli ten, ktož jej poslal. J13,17 Znáte li tyto věci, blahoslavení budete, jestliže je činiti budete. J13,18 Ne o všech vás pravím. Já viem, které sem vyvolil, ale aby se naplnilo písmo: Ktož jie chléb muoj, pozdvihne proti mně paty své. J13,19 Opět pravím vám, prvé než se to stane, abyšte když se stane, uvěřili, že já jsem. J13,20 Jistě, jistě pravím vám, ktož přijímá, když koho pošli, měť přijímá. A kto mě přijímá, přijímá toho, jenž mě jest poslal.“
J13,21 A když to pověděl Ježíš, zarmútil se jest v duchu a promluvil jest řka: „Jistě, jistě pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ J13,22 Tehdy učedlníci vzhlédáchu na se vespolek pochybujíce, o kom by to řekl. J13,23 Bieše pak jeden z učedlníkuov jeho, jenž zpoleh na prsech Ježíšových, jehož miloval Ježíš. J13,24 Protož na toho pokynul Šimon Petr a řekl jemu: „Kto jest, o němžto die?“
