tyto. J10,20 I praviechu mnozí z nich: „Ďábelstvie má a blázní, co ho poslúcháte?“ J10,21 Jiní praviechu: „Tato slova nejsú ďábelstvie majícieho. Zdaliž ďábelstvie muož slepých oči otvierati?“

J10,22 V tom bylo posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodil Ježíš v chrámě, po sienci Šalomúnově. J10,24 Tehdy obklíčili sú jej Židé a řekli jemu: „Dokud duši naši držíš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zjevně!“ J10,25 Odpověděl jim Ježíš: „Mluvím vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jméno otce mého, tiť svědectvie vydávají o mně, J10,26 ale vy nevěříte, neb nejste z ovcí mých. J10,27 Ovce mé hlas muoj slyšie a jáť znám je a následujíť mne J10,28 a já život věčný dávám jim a nezahynúť na věky a žádný jich nevytrhne z ruky mé. J10,29 Otec muoj což mi jest dal, větčie jest nade všecko a žádný nemuož vytrhnúti z ruky otce mého. J10,30 Já a otec jedno jsme.“

J10,31 Tehdy zchopili Židé kamenie, aby jej kamenovali. J10,32 Odpověděl jim Ježíš: „Mnohé dobré skutky ukázal sem vám od otce mého. Pro který skutek z těch kamenujete mě?“ J10,33 Odpověděli jemu Židé: „Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale z rúhanie, a že ty jsa člověkem, činíš se bohem.“ J10,34 Odpověděl jim Ježíš: „Však psáno jest v zákoně vašem, že já sem řekl: Bohové jste. J10,35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč božie stala se – a nemuož rušeno býti písmo –, J10,36 kohož otec posvětil a poslal na svět, vy pravíte, že se rúhám, že sem řekl: Syn boží jsem? J10,37 Nečiním li skutkuov otce mého, nevěřte mi. J10,38 Pakli činím, nechcete li mi věřiti, aspoň skutkóm věřte, abyšte poznali a věřili, že ve mně jest otec a já v otci.“ J10,39 Tehdy hledali jeho jieti, a on vyšel z rukú jich. J10,40 I odšel opět za Jordán na to miesto, kdež byl najprvé Jan křtě, a pobyl tu. J10,41 I přišli k němu mnozí a praviechu, že Jan zajisté žádného divu neučinil. J10,42 Ale všecko, což jest mluvil Jan o tomto, pravé bylo. A mnozí uvěřili v něho.

Kapitola XI.

J11,1 Bieše pak jeden nemocný Lazar od Betanie, z kaštelu Marie a Marty, sestr jeho. J11,2 (A bieše Maria, kterážto pomazala pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar bieše nemocen.) J11,3 Tehdy poslaly k němu sestry jeho řkúce: „Pane, aj, jehož miluješ, nemocen jest.“ J11,4 To uslyšav Ježíš, řekl jim: „Nemoc tato nenieť k smrti, ale pro chválu boží, aby oslaven byl syn boží skrze ni.“ J11,5 I miloval Ježíš Martu i sestru její Mariji i Lazara. J11,6 A když uslyšel, že by nemocen byl, zuostal jest proto na témž miestě za dva dni. J11,7 Potom pak řekl učedlníkóm svým: „Poďme opět do Judstva.“ J11,8 Řkú jemu učedlníci: „Mistře, nynie hledali tě Židé ukamenovati, a ty opět chceš tam jíti?“ J11,9 Odpověděl Ježíš: „Však dvanácte hodin jest za den. Chodí li kto ve dne, neurazíť se, neb světlo tohoto světa vidí. J11,10 Pakli choditi bude v noci, urazíť se, nebo světla nenie v něm.“ J11,11 To pověděv i řekl jim opět: „Lazar, přietel náš, spí, ale jdu, abych jej ze sna probudil.“ J11,12 Tehdy řekli učedlníci jeho: „Pane, spí liť, zdráv bude.“ J11,13 Ale Ježíš byl řekl o smrti jeho, oni pak mněli, že o spání sna mluvil. J11,14 Protož tehdy řekl jim Ježíš zjevně: „Lazar jest umřel, J11,15 ale raduji se pro vás, abyšte věřili, že sem tam nebyl. Protož poďmež k němu.“ J11,16 Tehdy řekl Tomáš, jenž slove Pochybující, k spoluučedlníkóm: „Poďme i my a zemřeme s ním.“ J11,17 V tom přijide Ježíš i naleze jeho již čtyři dni v hrobě pochovaného. J11,18 (A bieše Betanie blízko od Jeruzaléma jako honuov patnácte.) J11,19 Mnozí také z Židuov přišli byli k Mariji a Martě, aby je těšili pro jich bratra. J11,20 Tehdy Marta, jakž jest uslyšela, že Ježíš jde, vyběhla proti němu, ale Maria doma seděla. J11,21 I řekla Marta k Ježíšovi: „Pane, by byl zde, bratr mój nebyl by umřel.