mé tělo a pie mú krev, máť život věčný a jáť jej vzkřiesím v najposlednější den. J6,56 Tělo mé zajisté právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. J6,57 Ktož jie mé tělo a pie mú krev, ve mně přebývá a já v něm. J6,58 Jakož mě jest poslal živý otec, i já živ sem pro otce, a ktož jie mě, i on živ bude pro mě. J6,59 Tentoť jest chléb, jenž s nebe sstúpil. Ne jako otcové vaši jedli mannu na púšti, a zemřeli sú. Ktož jie chléb tento, živ bude na věky.“
J6,60 Toto jest mluvil, v škole uče, v Kafarnaum. J6,61 Tehdy mnozí z učedlníkóv jeho uslyšavše, řekli sú: „Tvrdá jest toto řeč, i kto ji muož slyšeti?“ J6,62 Ale věda Ježíš sám v sobě, že by pro to reptali učedlníci jeho, řekl jim: „Toť vás pohoršuje? J6,63 Když pak uzříte syna člověka, an vstupuje, kdež jest prvé byl? J6,64 Duch jest, jenž obživuje, ale tělo neprospievá ničehož. Slova, která já mluvil sem vám, duch a život sú. J6,65 Ale jsúť někteří z vás, ještoť nevěřie.“ Neb jest věděl Ježíš ot počátku, kto by byli věřící a kto by ho měl zraditi. J6,66 I pravieše: „Protoť sem vám řekl, že žádný nemuož přijíti ke mně, nebude li jemu dáno ot otce mého.“ J6,67 Z toho pak mnozí z učedlníkuov jeho otešli zpět a již s ním nechodili. J6,68 Tehdy řekl Ježíš ke dvanádcti: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“ J6,69 I otpověděl jemu Šimon Petr: „Pane, k komu puojdeme? A ty slova věčného života máš J6,70 a myť věříme a poznali sme, že si ty Kristus, syn boží.“ J6,71 Otpověděl jim Ježíš: „Však sem já vás dvanádcte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.“ J6,72 A to řekl o Jidášovi Šimona Škariotského, neb jej ten mějieše zraditi, a jsa jeden ze dvanádcti.
Kapitola VII.
J7,1 Potom pak Ježíš šel do Galilee, neb nechtěl jíti do Židovstva, neb Židé hledáchu jej zabiti. J7,2 A bieše blízko den sváteční židovský stanovišťný. J7,3 Tehdy řekli bratřie jeho: „Jdi odsud a beř se do Judí, ať učedlníci tvoji vidie skutky tvé, kteréž činíš. J7,4 Nižádnýť zajisté v skrytě nic nedělá, ale hledí on, aby zjeven byl. Protož poněvadž tyto věci činíš, zjeviž se světu.“ J7,5 Nebo ani sú bratřie jeho uvěřili v něho. J7,6 Tehdy řekl jim Ježíš: „Čas muoj ještě jest nepřišel, ale čas váš vždyckyť jest hotov. J7,7 Nemuožť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí, neb já svědectvie vydávám o něm, že skutkové jeho zlí sú. J7,8 Vy jděte ke dni svátečniemu tomuto, jáť nepuojdu ke dni svátečniemu tomuto, neb čas muoj ještě se jest nenaplnil.“ J7,9 To když pověděl, sám jest zuostal v Galilei.
J7,10 A když sú vstupovali bratřie jeho, tehdy jest i on vstúpil ke dni svátečniemu, ne zjevně, ale jako tajně. J7,11 Tehdy Židé hledali ho na den sváteční a praviechu: „Kde jest onen?“ J7,12 A veliké rozmlúvanie bieše o něm v zástupu, neb někteří praviechu, že dobrý jest, a jiní praviechu: „Nic, ale svodí zástupy.“ J7,13 Ale však žádný nemluvil o něm zjevně pro strach židovský.
J7,14 V tom jednoho dne prostřednieho při dnech svátečních vstúpil Ježíš do chrámu a učil. J7,15 I divili se Židé řkúce: „Kterak tento písmo umie, a neučiv se?“ J7,16 Odpověděl jim Ježíš a řekl: „Mé učenie nenieť mé, ale toho, jenž mě jest poslal. J7,17 Bude li kto chtieti vuoli jeho činiti, poznáť z učenie mého, jest liť z boha, čili já sám od sebe mluvím. J7,18 Ktoť sám od sebe mluví, chvály vlastnie hledá. Ale kto hledá chvály toho, jenž ho poslal, tenť jest pravdomluvný a nespravedlivosti v něm nenie. J7,19 Však Mojžieš dal vám zákon, a žádný z vás nečiní zákona. J7,20 Co mě hledáte zabiti?“ Odpověděl zástup a řekl: „Ďábelstvie máš! Kto tebe hledá zabiti?“ J7,21 Odpověděl Ježíš a řekl jim: „Jeden skutek učinil sem, a všickni se divíte. J7,22 Protož Mojžieš dal vám obřezovánie (ne aby z Mojžieše bylo, ale z otcuov) a v sobotu obřezujete
