a přiebytek u něho učiníme. J14,24 Ktož nemiluje mne, řečí mých nezachovává. A řeč, kterú ste slyšeli, nenieť má, ale toho, jenž mě poslal, otcova. J14,25 Tyto věci mluvil sem vám, u vás přebývaje. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, kteréhož pošle otec ve jméno mé, ten vás naučí všem věcem a zpomeneť vám všecky věci, kteréž koli mluvil sem vám.“
J14,27 „Pokoj ostavuji vám, pokoj muoj dávám vám. Ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše ani se strachuj. J14,28 Slyšeli ste, že já řekl sem vám: Jdu a přijdu k vám. Byšte mě milovali, radovali byšte se zajisté, že já jdu k otci, neb otec větší mne jest. J14,29 A nynie pověděl sem vám, prvé nežli by se stalo, když se stane, abyšte uvěřili. J14,30 Již nemnoho budu mluviti s vámi, neb jest přišlo knieže tohoto světa, a na mněť nemá ničehéhož. J14,31 Ale aby poznal svět, že já miluji otce, a jakož přikázanie dal mi otec, tak činím. Vstaňtež, poďme odtudto.“
Kapitola XV.
J15,1 „Já jsem vinný kořen pravý a otec muoj vinař jest. J15,2 Každú ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odvrže ji, a všelikú, kteráž dává ovoce, vyčistíť ji, aby viece ovoce nesla. J15,3 Již vy čistí jste pro řeč, kterúž sem mluvil vám. J15,4 Zuostaňtež ve mně a já v vás. Jakož ratolest nemuož nésti ovoce sama od sebe, neostane li při kořenu, též i vy, leč zuostanete ve mně. J15,5 Jáť jsem vinný kořen a vy ratolesti. Ktož zuostává ve mně a já v něm, tenť nese ovoce mnohé. Nebo beze mne nic nemuožete učiniti. J15,6 Nezuostane li kto ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest a uschneť a sberúť jej a na oheň uvrhú a hoříť. J15,7 Zuostanete li ve mně a slova má zuostanú liť v vás, což koli budete chtieti prositi, staneť se vám. J15,8 V tom oslaven jest otec muoj, abyšte mnohý užitek přinesli a učiněni byli moji učedlníci.“
J15,9 „Jakož miloval mě otec, i já miloval sem vás. Zuostaňtež v milování mém. J15,10 Budete li zachovávati přikázanie má, zuostanete v mém milování, jakož i já přikázanie otce svého sem zachovával i trvám v jeho milování. J15,11 Tyto věci mluvil sem vám, aby radost má byla v vás a radost vaše aby byla naplněna. J15,12 Totoť jest přikázanie mé, abyšte se milovali vespolek, jakož já miloval sem vás. J15,13 Většiehoť milovánie nad to žádný nemá, než aby duši svú kto položil za přátely své. J15,14 Vy přátelé moji jste, učiníte li, což já přikazuji vám. J15,15 Již vás nebudu nazývati služebníky, neb služebník nevie, co by činil pán jeho. Ale vás sem nazval přátely, neb všecky věci, které sem koli slyšel od otce mého, známy sem vám učinil. J15,16 Ne vy ste mě vyvolili, ale jáť sem vás vyvolil a postavil sem vás, abyšte šli a užitek přinesli a užitek váš aby zuostal, aby což byšte koli prosili otce ve jméno mé, dal vám. J15,17 To přikazuji vám, abyšte se milovali vespolek.“
J15,18 „Pakli vás nenávidí svět, věztež, žeť jest mne prvé než vás v nenávisti měl. J15,19 Byšte byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by. Ale že nejste z světa, neb já z světa vyvolil sem vás, protož vás svět nenávidí. J15,20 Pamatujte na mú řeč, kterú sem já pověděl vám: Nenieť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž sú se mně protivili, i vám se protiviti budú. A poněvadž sú řeči mé šetřievali, i vašieť šetřiti budú. J15,21 Ale toto všecko učinie vám pro jméno mé, nebť neznají toho, jenž mě jest poslal. J15,22 Bych byl nepřišel a nemluvil jim, hřiechu by neměli, ale nynieť výmluvy nemají z hřiechu svého. J15,23 Kto mne nenávidí, i otceť mého nenávidí. J15,24 Bych byl skutkóv nečinil mezi nimi, kterýchž jest žádný jiný nečinil, hřiechuť by neměli. Ale nynie sú viděli i nenáviděli mne i otce mého, J15,25 ale aby se naplnila řeč, kteráž v zákoně jich napsána jest, že v nenávisti jměli jsú
