J12,2 Tehdy připravili sú jemu tu večeři a Marta posluhováše a Lazar bieše jeden z těch, kteří s ním seděli za stolem. J12,3 Maria pak vzala libru masti drahé z nardového kořenie i pomazala noh Ježíšových a vytřela vlasy svými nohy jeho. A duom naplněn jest vuoní té masti. J12,4 Tehdy vece jeden z učedlníkóv jeho, Jidáš Škariotský, jenž jej měl zraditi: J12,5 „Proč tato mast nenie prodána za tři sta grošóv a nenie dáno chudým?“ J12,6 Ale to jest řekl, ne aby měl péči o chudé, ale že zloděj byl a měšce maje a ty, které jim dávány byly, nosil. J12,7 Tehdy řekl Ježíš: „Nechtež jie, ať ke dni pohřebu mého zachová to. J12,8 Chudé zajisté vždycky máte s sebú, ale mne ne vždy mieti budete.“ J12,9 V tom mnohý zástup z Židuov poznali, že by tu byl, i přišli tam ne pro Ježíše toliko, ale aby Lazara viděli, jehož byl vskřiesil z mrtvých.
J12,10 Myslili sú pak kniežata kněžská, aby i Lazara zabili, J12,11 neb mnozí z Židóv odcházeli pro něho a věřili v Ježíše. J12,12 Potom nazajtřie mnohý zástup, který byl přišel ke dni svátečniemu, když sú uslyšali, že Ježíš jde do Jeruzaléma, J12,13 nabrali sú ratolestí palmových a vyšli v cestu proti němu volajíce: „Spas nás, chvály hodný, jenž se béře ve jméno páně, král israhelský!“ J12,14 I nalezl jest Ježíš oslátko a vsedl na ně, jakož psáno jest: J12,15 Nebojž se, dcero sionská, aj, král tvuoj béře se tobě, sedě na oslátku oslice. J12,16 Tomu nesrozuměli sú učedlníci jeho sprvu, ale když jest oslaven Ježíš, tehdy sú se rozpomenuli, že ty věci psány byly o něm a to sú jemu učinili. J12,17 Protož zástup svědectvie jest vydal, kterýž byl s ním, kdyžto Lazara povolal z hrobu a vzkřiesil jej z mrtvých. J12,18 A proto jest i v cestu jemu vyšel zástup, neb sú slyšeli, že by on ten div učinil. J12,19 Tehdy zákonníci praviechu mezi sebú: „Vidíte, že nic neprospieváme? Aj, vešken svět odšel jest po něm.“
J12,20 Biechu pak někteří pohané z těch, kteříž byli přišli, aby se modlili na den sváteční. J12,21 Protož ti přistúpili k Filipovi, jenž byl od Bethsaidy galilejské, i prosíchu ho řkúce: „Pane, chceme Ježíše viděti.“ J12,22 Přijide Filip a povědě Ondřejovi. Ondřej pak a Filip pověděli sú Ježíšovi. J12,23 A Ježíš odpověděl jim řka: „Přišlať jest hodina, aby oslaven byl syn člověka. J12,24 Jistě, jistě pravím vám, zrno pšeničné, padna v zemi, neumře li, J12,25 onoť samo zuostane. A pakliť umře, užitek mnohý přinese. Ktož miluje život svuoj, ztratí jej, a ktož nenávidí života svého na tomto světě, k životu věčnému jeho ostřiehá. J12,26 Slúží li mi kto, následujž mě, a kdež sem já, tuť i muoj služebník bude. Ač mi kto slúžiti bude, poctíť ho otec muoj, jenž v nebesiech jest. J12,27 Nynie duše má zarmúcena jest. A což diem? Otče, vysvoboď mě z této hodiny? Ale proto sem přišel k této hodině. J12,28 Otče, oslaviž jméno tvé.“ V tom přišel hlas s nebe řka: „I oslavil sem, a ještě oslavím.“ J12,29 Tehdy zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravieše, že by se hromobitie stalo. Jiní praviechu, že anjel jemu mluvil. J12,30 Odpověděl Ježíš a řka: „Ne pro mě přišel jest hlas tento, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie knieže světa tohoto vyvrženo bude. J12,32 A já, budu li povýšen od země, všecky věci přitáhnu k sobě.“ J12,33 (To pak jest pověděl znamenaje, kterú by smrtí měl umřieti.)
J12,34 Odpověděl jemu zástup: „My sme slyšeli z zákona, že Kristus zuostává na věky, a kterak ty dieš: Musí povýšen býti syn člověka? Který jest to syn člověka?“ J12,35 Tehdy řekl jim Ježíš: „Ještě malé světlo v vás jest. Choďte, dokudž světlo máte, aby vás tmy nezachvátily. Kto chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Dokudž světlo máte, věřte v světlo, abyšte synové světla byli.“ Toto mluvil jest Ježíš i otšel a skryl se před nimi.
J12,37 A když tak mnoho divuov činil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 aby
