vý[42r]číslo strany rukopisuborné své u sebe ustanoviv. Ale proto, že v ten čas horko veliké bylo, Břecislav po obědě, chtě se prochladiti, jal se jest v tekuté vodě kúpati. A když se již dlúho byl kúpal, poslal jest k němu Alexius hrabě, vuodce jeho lidu, radě jemu i nutě jeho, aby se tak velmi neubezpečoval, kromě své země jsa, neb blízko od nepřátel byl, a v té jisté vodě kúpě se. A když ten jistý mládenec kralovic rady, jeho rady poslúchati nechtěl a řka: „I co ti staří jsú vždy strašlivější nežli mladí.“ Na vše strany to snad mluvili, že onoho slovo neslýchal byl, co múdří staří lidé praví, a řkúc: „Synu muoj, drž se starých lidí, rady jich poslúchaje, neduojdeš vady. Ktož jezdí starými cestami od dávna utlačenými, tenť nezablúdí. Takéžť když staří múdří radí, poslúchati jeho plně,[153]zkomolený zápis, má být „starý múdrý radí, polúhaj jeho pilně“, tak PulkR 31vb svítězíš[ci]svítězíš] Switiezyz nejednúkrát silně, i budeš tak múdrým slúti, když mladým vichróm nedáš sobě v uši dúti.“ Toho když ten mladý jinoch nechtěl uposlúchati, aj toť ihned skuoro ukáza se kolikos oděncuov s nepřátelské strany, vábíce Čechy k bitvě. Proněžto ihned stalo se, že každý z Břecislavem k svému odění a k svým koňóm řítíchu se, a tak se ulekli, ihned diel lidí Břecislavových na ty nepřátely, ješto se tú byli přiblížili, oddali se. A ty jisté nepřítelé jako lidé chytří na běh se oddali až právě k svému vojsku, ani za nimi běžíce nemúdře a neopatrně, přilúdili je blízko. V tom jistém chytrém přilúzení z králova vojska jedny sú zjímali nesličně a druhé sú na překot zbili. Zatiem pak skuoro ihned přispělo jest vojsko lidí saských, jenžto Břecislava, syna králova, a jeho vojsko velmi sršatě a těžce jest podstúpilo. Proněžto s obú stranú veliké pobití a ukrutné[cj]ukrutné] vkrutnie velmi stalo se jest, a když již dlúhú chvíli s obú stranú bili sú se velmi, mnoho Čechuov u boji zbitých leželo. Však pak naposledy Sasíci přemoženi jsúc, jakž najlépe uměli, tak sú preč utekli. V tom jistém boji syn králuov v pravú ruku byl jest raněn,