[41v]číslo strany rukopisuvrzujem a to pevný činíme beze všeho zrušení, chtíce tomu tak, aby potom nižádný člověk nižádnú úmluvú ani kterým tovarystvím lidským, ani kterú mocí pražskému kostelu na těch jistých věcech, jakž my již jmenovali, právu nepoškodili, ani také z těch mezí co utrhli, aby to jisté navrácení a naše stvrzení naší mocí císařskú věčně a ustavičně pevno ostalo. Tento hantfešt na to jsme psáti kázali a pečetí naší jeho jsme potvrdili.
O dalších příbězích Vratislava, krále českého
Léta[152]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého osmdesátého osmého král Vratislav český, chtě opraviti a zase navrátiti krajinu srbskú, ješto od českých mezí v tu stranu okolo Míšně po vší lužičské zemi stran Sasuov stala se byla až právě do Polsky a opět zase až do českých zemí navracuje se, a tak tím činem vším v svých mezech jest rozdělána, tu jistú krajinu, jenž někdejšího času císař Jindřich, aby ji věčně sobě měli, byl jest k Čechóm oddal a přichýlil, král Vratislav veliký zástup lidí, zástup sebrav i vtrhl jest do srbské země. A tu pak blízko od Míšně jako za puol míle město jedno, ješto někdy skaženo bylo, jemužto Gvosdek řiekají, zase jest vzdělal. Odtad pak poslal jest s svým synem Břecislavem několik zástupuov oděncuov k posledním mezem srbským, kteřížto zástupové podlé přikázaní krále svého vtrhše se do Sas, všecky ty, kteří se protivili, udatně sú pobili a podrobili. Mezi tím pak přitrhše k jedné vsi, kteráž prostřed země srpské jest velmi lidná a veliká, kterýžto Kalov řiekají, ohněm sú spálili a všicku poplenili. A to proto, že někdejšího času, když král tudy šel tú cestú tak příhodně, sedláci z té vsi byli dva pány jeho zahubili. A když sú ji spálili a poplenili všicku, již kořisti veliké sú pobrali a k králi svému se brali. A když přes jeden brod jednoho potoka jeti měli, Břecislav, syn králuov, najprvé těm kázal přijeti, kteříž kořist nosili, pány a rytieře vý[42r]číslo strany rukopisuborné
