[76r]číslo strany rukopisuv noci s nemnohem vojska přeplul přes Dunaj zase, jiného lidu Stefanovi nechav tu na pomoc. Stefan pak, jsa pln strachu, jménem síly české boje se, nižádného boje neučinil[fc]neučinil] nechynil[285]opraveno podle „neučiniv“ PulkR 59ra. Ale brž před strachem Čechuo preč jest utekl. Ta[fd]Ta] To novina došla Čechuov, tehdy oni [v]text doplněný editorem[286]doplněno podle PulkR 59ra súmrak, jakž najspíše mohli, nepřítelsky řítili se na strany a na stany i jali se jich bíti a jímati velmi ukrutně. A s tím tak korúhev odjavše, bezčíslné kořisti[fe]kořisti] korziſtj nabrali množství. Král český s tím svítězením byl vesel, kázal prostřed stanuov korúhev rozvinúti.
Vida to císař řečský, poslal posly slavné k královi, aby mír dávno mezi sebú zatvrzený přátelstvím zachovali, dávaje jemu to věděti, že pro pokoj byl vjel do Uher s bratrem krále uherského mladším, prose některé částky království jemu dáno bylo. Zatiem Daniel, biskup u Praze, jsa pílen zdraví krále svého i jeho lidu, na každý pátek až do jeho příští postiti se kázal a sám s žákovstvem modlitby k Hospodinu vzdával. Též také králová Jitka vždy se modlila. To poselství od řečského krále neb císaře kdy král přijel, k královi uherskému a pánóm jeho dal to věděti a oni to všecko v moc jeho poručili. Takž pak s obú stranú poslové sem i tam ustavičně posíláni byli, o pokoji jednajíce. Proněžto král mezi nimi přísahami zatvrdil pokoj. Když se tak stalo, král Martina, vnuka Gervázova, propošta vyšehradského, písaře múdrého a šlechetného s radú poslal k Řeckému, jehož císař poctivě přijav a dobře uctiv svými dary císařskými, k králi zase poslal. Chtě císař větší přátelství míti s králem, vnuky[ff]vnuky] wnuku wnuky královy, dcery Fridrikovy, syna jeho, vnukovi svému prosil jest za ženu dáti. O niežto král poradiv se, slíbil to učiniti. Tehdy císař uznamenav to, poslal královně české rozličného pohlaví předrahá roucha i ornáty. Takž mezi císařem a mezi Uherským pokoj král
