ty jisté stráže dary některými. Tento jistý pak Albrecht s pomocí Vitmanovú, arcibiskupa majburského, i jiných pánuov také na třech místech oblehl ten hrad i dobyl jeho zase.
Toho léta, totiž tisícého sto LVII., měsíce července tento jistý Albrecht urodil jest Otu, jehož Přibyslav onen křtil, jakž již dřéve pověděno. Opět pak urodil jest Bernharta, vévodu saského, Zifrida, biskupa bramburského, jenž potom arcibiskupem byl brememenským. Měl jest také Gedviku dceru, jenžto markrabě míšeňský pojal sobě za ženu. Tyto všecky děti měl jest s túto ženú Elichú. Potom pak když Lotarius, římským jsa králem, vévodství saské Jindřichovi, vévodě bavorskému, svekru svému, dal jest, o to jisté před králem Kunrátem, římským náměstkem Lotarovým, mezi tiemto Albrechtem a tiem Jindřichem byla jest pohádka, jakžkolivěk byli by oba tí jistí synové se dvú sestrú. Proněžto však král Kunrát římský, maje to za podobné, Albrechta chtěl k tomu panství stvrditi, že zdálo se jemu jako za neslušnú věc, by které kníže dvoje vévodství držeti měl. Protož tento jistý Albrecht Lunenburk, Bardevil, Brému i všecky Sasy stran západu slunce osobil a obsáhl, k němužto všechny vlasti nondaburské přichýlily se. Ale však vévoda Jindřich ostal jest.
Léta Božího tisícého sto LVII. Fridericus císař na Letnice u Viercburku dvuor volal, dceru vévody burgunského, jížto Božena neb Beatrix řiekali, pojal sobě za ženu. Na kterúžto svatbu pozván byl Vladislav, tu, kdež bylo tak zjednáno skrze císaře s Danielem biskupem a s Gervázem, proboštem vyšehradským, že jel li by Vladislav proti Mediolánským s císařem svým životem, chtěl by jeho korunovati na království a vší jeho ctí a dobrým chtěl by se starati. A že hrad Budyšín s tím se vším markrabstvím chtěl by jemu dáti s tím se vším užitkem. Uznamenav Vladislav, slíbil jest to učiniti. A tak po svatbě radostně
