duol řiekají, pochován jest. Mediolánští pak, nemohúce takové síly snýsti, z těch bran, jimižto dřéve vycházeli, nesměli se vyskýsti, ale kamením všecko zametali, jedinkú bránu sv. Dionysi sobě ustavivše. Ale král český s svým rytieřstvem osadil jí stanoviště tak, že ze všech strán Mediolán byl knížaty obsazen.
Znamenajž knížata tato, kteráž na té službě císařovi byli: Najprvé král Vladislav český s svým bratrem Teobaldem a s jinými pány, knížaty zemskými českými, vévoda z Rotemburka, Jindřich, vévoda z Rakús, Ludvík bratr, císař Fridrich, syn Kunráduov z Šváb, Ota Rotercuk z Bavor s svými bratry, dva syny markrabiny Albrechtova s jinými knížaty, z Sas byl Peregrin, patriarch z Akvilejie, Fridric kolínský, Viltman majdebuřský, Anshelm ranenatenský, arcibiskupové Heřman verdenský, Daniel pražský, řezenský, viercburgenský, cinenský, vormacenský, ludicenský, metenský, rameratenský, trenerenský, archentinský, augustinenský, kurienský biskupové. Byl Huguc markrabě, Gvido, hrabě fladranský, s syny svými, Obik, řečený Malá Špína, Berhardus z Rampaneta, Berhart z Faraře, Huguc, Albrecht, Vigulnius tak řečenný, a jiných přemnoho knížat lambardských. Byli jsú také tu Kremonicenští, Laudenští, Enganští, Berúnští, Brixenští, Mantavští, Bergamenští, Parnianští, Placentiští, Reminenští, Terdonenští, Astenští, Albanští, Vercelenští, Novarienští, Iponenští, Padvanští, Terviští, Akvilenští, Farařští, Regmenští, Mulinienští, Bononienští, Svolenští. A mnoho některá pomořská maritinská města z Razena, z Srvi, z toho města, ješto slove Forum Iulii, Ranenatečané z toho města De Foro Iulii, Armienští, Favenští, Akonitanští, Firmenští, Senegomenští, Aškolanští a z jiných
