nižto nižádného brodu nebylo, nýbrž mostové všickní skaženi byli. Tehdy Mediolánští velikým množstvím na císařovo vojsko jali se střéleti a hroznými hlasy křičeti. Ale však pro širokost té vody prospěti sú nic nemohli, proněžto na břehu tu, kdežto císařuo byl most, bylo jich stanoviště, okolo kterýchžto stanovišť množstvím rytieřstva pole se naplnilo. Král Vladislav s svými za míli vzdálí stany své rozbil. Zatiem pak, když lidé poodpočinuli, pitím a jedením sebe posilňovali, Bernhart, syn Soběslavuvov, a Odelen, syn Střežkuov z Chýš, rytieřstvo udatné, počali sú po vodě jezditi a brodu hledati, zdali by mohli naleznúti, ale však nic sú nenalezli. Protož nic nenalezše, s jedním tovaryšem, jenž za nimi se oddal, bředli sú do vody, kteříž v hlubinách tápajíce, jednak koni na nich byli, a tak sem i tam oboji se u vodě váleli, však zatiem pak, jakž Buoh všemohúcí ráčil a jemu se líbilo, ve zdraví k břehu se přibrali. Ale třetí jich tovaryš, nebo proto snad, že mdlý kuoň měl, nebo srdce strašlivé, zase se nevrátil. To když král zvěděl, že dva rytieři brod projela a je nalezla, ihned kázal u vojenský buben udeřiti a všem se pohotově míti. Proněžto když hotovi byli, tento udatný rytieř Vladislav počal napřed před svými a oni za ním, takž pak silné a bystré oře upudiechu do vody napřed a s tiem Boží pomocí beze vší škody přebrali se tam.
Zatiem pak král Vladislav s svým výborným rytieřstvem obořil se mužně na nepřátely, v tom jistém sjezdu vzniechu hlasy do nebes obojích. Ale však Čechové tu boj slavně obdrževše, přemnoho nepřátel zbili a druhých zjímali. Odolenovi pro tu smělost, že brod sám druhý přejel, najprvé na jeho štítě u bílém poli modrý štrych, jenž vodu znamenává, shuory přes vešken štít Vladislav dal jest nositi.
Zatiem pak císařovo vojsko mnělo, by Mediolánští svým na pomoc táhli,
