Tyto věci staly sú se léta nahoře pověděného ledna měsíce.
O sváru Vladislavově i Otově
Léta Božího, jakož nahoře pověděno, když sú se ty věci tak dály mezi Vladislavem a mezi Otú, hněv a válka velmi veliká se jest zdvihla tak, že jeden k druhému nechtěl jest přijeti, jedné velmi u mnoze lidu branného. Potom pak sjevše se do jedné vsi do Chlumka, smluvili sú se pod přísahami u pokoji, ale v srdci vždy zlost drželi. Proněžto vrátil se jest Ota do Moravy, jehožto potom toho měsíce června téhož léta Vladislav, v Saské dvuor maje, zval jest ochotně, kteréžto zvaní Ota přijev a do smlúvy do pokojné i zatvrzené k dvoru jest jel. A když za tři dni u dvora byl, takž pak vzev odpuštění, domuov se chystal, ale návodem Vackovým a Bořevojovým jat jest byl a na Vyšehradě u vězení dán. Potom pak na Křivoklát byl jest nesen a tu jednak tři léta vězal.
Téhož léta o sv. Václavě Soběslav, čtvrtý a mladší bratr Vladislavuov, s Soběslavem, vévodú polským, s velikým vojskem lidí oděných do zemi sú vtrhli, pravíce lstivě a chytře, by pro zjednání těch bratruov v zemi vtrhli. A tak s tú lstivú řečí a s tú ohavnú křivdú až do Labě právě přiběhli sú. To když Vladislavovi pověděno bylo, jich lstivý úmysl uznamenav, slovóm jich věřiti jest nechtěl. Tehdy oni tomu rozuměvše, že jich chytrost poznána již byla, přes Labě sú přijeli. A takž rozličné kúty české země zhradivše, všudy, kdež sú se dobrali, plenili sú. V té chvíli pak Vladislav, shromáždiv vojsko lidí, proti těm nepřáteluom posadil se, jakž toho slušelo. A když viděl, že nepřátelé ti jistí k bránění chutně chystali se, napomenul jest svuoj lid, aby chutně bojovali a svých úmysluov silně posilnili. Takž pak za tú řečí zpuosobil jest špice neb zástupné potkání proti nepřáteluom. A když v to pobití spolu se sjedechu, s obú stranú bylo jest jich mnoho zbito. Však pak potom Vladislav bratra svého i vévodu polského popudil jest. V tom boji Bedřich, syn Božejuov,
